Všem příznivcům řady 555.0,555.02 a 555.3. Využívám stránek této debaty, protože není jiné solidní diskusní fórum, kde bych chtěl vyjádřit svůj názor. Bohužel mám nevýhodu, že dost pamatuji a tak se mi příčí oblbování příznivců dohady a fámami o nátěrech parních lokomotiv na jiných fórech. Často je zmiňována lokomotiva 555.0153, kolegové z KHKD sami dobře vědí, proč je vzhledově taková, jak jaká je. Na této lokomotivě jsou úpravy, které se na řadě 555.0 ČSD během valné části jejího provozu nevyskytovaly, např. vana na mour pod dýmnicí, dvě píšťaly(ČSD a SŽD), otevírání vík tendru ze země atd. Kdo měl co do činění kolem páry, tak tyto zlepšováky usnadňující obsluhu lokomotivy ocení. Její nátěr nevybočuje ze zvyklostí nátěrů u ČSD v daném období. Pochopitelně svou roli hraje i kvalita použitých barev a minimální počet vrstev barvy. Nátěr lokomotiv BR 52, první a jediný v době expedice od výrobců, byl šedý, jasně to dokazuje nejen literatura, ale také sonda udělaná v Lužné na mazutovém tendru 930.3. Pro názorovou jasnost, čím východnější železníční správa od civilizované Evropy, tím více různě strakatých na lokomotiv. Všechny lokomotivy 555.02 koupené v SSSR(Sovětském svazu)byly natřeny v duchu sovětských zvyklostí, červený rám, tyče,kola, dřevěné bedny. Bílou barvou lemované obruče, ochoz, tyče a myslím, že výčet stejně není úplný. O různosti svítilen, reflektorů ani nemluvě. Dýmnice byla amerického typu, přední velká dvířka přišroubovaná s malými dvířky na obrtlíky. Závěsy(panty)velkých dveří byly u některých strojů na pravé straně. Ve velké zemi totiž nebyla dyšna se síty, téměř vše letělo ven komínem, zbytek se vystříkal hadicí a vypláchl trubkou na dně dýmnice. Při opravách u nás a později i v SSSR se tyto rozdílnosti od zvyklostí ČSD musely odstranit. Všechny lokomotivy 555.02 k ČSD přišly v takovém stavu povrchové úpravy, že není patinátora, který by to byl schopen napodobit, byly totiž uloženy v "zapasech" (zálohách¨),pod širým nebem nakonzervované. K patinování ještě tolik, parní lokomotivy provozované příležitostně vykazují proti lokomotivám pravidelně provozovanám řadu netěsností např. zadní víka válců bývají rezavá. V pravidelném provozu si četa tyto netěsnosti odstraňovala, nehledě na stálé zahřátí lokomotivy(roztažnost materiálu).Odstranění netěsností po dílnách trvalo i několik dní. Dnes má provozní teplotu parní lokomotiva obvykle až při ukončení jízdy večer, kdy už opět musí chladnout a pojede až třeba za měsíc. Omlouvám se moderátorům diskuze, ale doufám že mne vezmou na milost. A nenechte se oblbovat, studujte a zajímejte se o danou věc.