Drdi: ještě několik poznámek. Podvěsy, střecha a nárazníky natírány šedou stejného odstínu až do konce 60.let kdy dochází k zjednodušení barevného řešení. Krémově bílá barva překryla bílou poprsnici, nárazníky natřeny černě. Další výnos FMD č.j. 6817/76-12 o "Barevném řešení hnacích vozidel" vyšel 19.1.1976 čili opět změny. Dodatek k tomuto předpisu pod č.j.6385/82-12 platí od 25.1.1982. V roce 1988 opět změna v barevnosti hnacích vozidel ČSD.
Malý státní znak (lvíček) umístěný nad tabulkou s označením lok.řady a inventarního čísla zanikl vyhlášením nové Ústavy v roce 1960. Místo něho nápis vlastníka ve žluté barvě "ČSD". Pod tabulkou s označením lok.řady a inv.čísla byl žlutý nápis Správy dráhy. Plastické tabulky umístěné na podvěsech byly původně v barvě kovu. Zčervenaly až při obnovách laku vozové skříně.
Plastická tabulka v barvě kovu označovala vozovou třídu, po zrušení 3. třídy nahrazena žlutým nápisem.
Plastická tabulka s označením lok.řady a inv.čísla vozidla měla rozměry 680mm x 200mm. Výška označení řady 140mm, výška konstrukční skupiny a inv.čísla 100mm. Tabulka měla světlejší odstín červené než červená barva bočnice.
Od roku 1958 je inventární číslo trojmístné.
Reflektory průměr 200mm, horní s písmeny "P" a "Z" průměr 150mm. Než byla ustanovena poziční světla, tak se do hlavních reflektorů zasouvala červená či oranžová skla.
Jaké nápisy a plastické tabulky vůz musel mít nařizoval předpis "Pravidla technického provozu" z roku 1951. Chybělo-li něco, vozidlo nesmělo opustit výtopnu (LD).