e-mail na titulní straně Hlavní stránka katalogu nákladních vozů Články Katalog nákladních vozů ČD/ČSD Parostroj
Železniční vozy hutních provozů - v ocelárnách
poslední aktualizace 24.10.2003

Kolejová doprava historicky zaujímala velmi významné místo při rozvoji hutí a souvisejících technologií. V době vzniku těchto provozů v 19. století, již ve formě průmyslových podniků, byla kolejová doprava dominantní dopravou a své místo si v těchto provozech udržela dodnes. A to nejen uvnitř hutních a ocelárenských provozů, ale i při dovozu surovin a odvozu produktů. V souladu s tímto postavením probíhal vývoj kolejových vozidel. Od použití standardně dodávaných typů železničních nákladních vozů po vývoj speciálních vozů. Standardní nákladní vozy nestačily požadavkům na vnitrozávodovou dopravu polotovarů a surovin, rovněž byly nevýhodné cenově a tak začaly v druhé polovině 19.století vznikat svébytné konstrukce speciálních vozů pro různé provozy od vysokých pecí přes ocelárny a válcovny.
Výrobou a vývojem těchto vozů se zabývalo v minulosti mnoho firem a nejen firem produkujících kolejová vozidla., mezi výrobci nalezneme Vagónku Českou Lípu, Vagónku Poprad, Vagónku Studénku, ale i VŽKG (Vítkovice), Tatru Kopřivnice, ČKD, Hutní projekt a další.
Podívejme se tedy na nejcharakterističtější typy speciálních nákladních vozů užívaných v ocelárnách, pokud to bylo možné je vždy daný typ doplněn o fotografie a typový výkres:

Korýtkové vozy
V ocelárenských provozech se ve větším množství používají vozy korýtkové, někdy nazývané žlábkové. Tyto vozy slouží k přepravě koryt a žlabů ve kterých se ze skládek dopravuje železný šrot, kterým se doplňuje vsázka v ocelárenské peci. Jsou v provedení dvounápravové pro nosnost až 38,5 tuny s nápravami odpruženými vinutými pružinami i čtyřnápravovém s nosností 60 tun. Zde to nejsou podvozkové vozy, ale čtyři nápravy jsou umístěny pevně v rámu.
Korýtkové vozy spojené přes mezivůz s lokomotivou a výkres korýtkového vozu
Mezivůz určený k spojování souprav spřažených středním spřáhlem s lokomotivou
Licí vozy
Licí vozy slouží v ocelárnách k odlévání ingotů, provozovány jsou dnes zejména v šestinápravovém provedení pro nosnost 100 až 160 tun. Podvozky mají dnes nápravy vypruženy vinutými pružinami, které jsou odolnější při těžkém hutním provozu než listové pružnice, u kterých docházelo často k lomům listů. Spodek vozu tvoří odlitá žebrovaná deska na kterou jsou kladeny podložky a kokily pro odlévání oceli. Po ztuhnutí oceli jsou vozy přesunuty do stripovací (slupovací) haly, kde jsou ingoty vytlačovány z kokil. Vozy jsou silně namáhány. Při neoddělení podložky od ingotu je nutno podložku oddělit nárazem, nesprávně se to děje přímo na voze, kdy docházelo i k pádům 14 tun vážícího ingotu i z metrové výšky zpět na vůz, následky pro vůz byly občas "tragické". Soupravy licích vozů mají na konci soupravy mezivůz, který má na jedné straně klasické tahadlové a narážecí ústrojí a tak je souprava spřahována s lokomotivou.
Typový výkres licího vozu, fotografie z katalogu a pohled na licí vozy ve Vítkovicích počátkem 20. století
Roštové vozy
Na vozy licí navazují z pohledu hutní technologie vozy roštové na které jsou ukládány prázdné kokily. ty jsou odváženy k čištění vnitřního povrchu tryskáním a přípravě vnitřního povrchu asfaltováním a pak jsou zpět ukládány na licí vozy. Konstrukce vozů je podobná korýtkovým, ale je doplněna otvory se skluzovými plechy pro odpad při čištění kokil.
Ingotové vozy
K přepravě žhavých ingotů ke kování nebo válcování slouží celá řada ingotových vozů, opatřených ochrannými poklopy nad přepravovaným ingotem. Vnitřní strana poklopu i podlaha vozu jsou vybaveny šamotovou vyzdívkou zabraňující vychladnutí ingotu při přepravě a chránící vůz proti žáru. Vozy jsou používány v rozsahu nosnosti 25 - 260 tun. Nejmenší jsou úzkorozchodné vozy ve čtyřnápravovém provedení, pak normálně rozchodné provedení s hutními podvozky Diamond až největší dvacetinápravový vůz se čtyřmi pětinápravovými podvozky pro ingot o váze 260 tun. V přepravě horkých ingotů A195 o váze 200 tun mezi Škodou Plzeň a kovárnou Vítkovic byl využíván i 32 nápravový vůz se speciálním vloženým mostem vybaveným "termobunkrem".
Ingotový vůz s nosností 260 tun, VZD č. 372554
Ingotový vůz s nosností 200 tun pro VŽKG, na fotografii bez "termobunkru"

Tolik stručný přehled zajímavých konstrukcí železničních nákladních vozů, který si nečiní nárok na úplný výčet. Rovněž z pohledu odborného hutního mohou být v textu odchylky od současné technologie hutní výroby. Samozřejmě mimo tyto vozy jsou v hutních provozech viděny další různě upravované plošinové, výsypné a další vozy k přepravám v rámci vnitrozávadové dopravy.
Pokud máte další informace, výkresy i fotografie hutních a ocelárenských vozů můžete svými podklady přispět k doplnění této mozaiky, která jistě ne jednomu železničnímu fandovi a modeláři může přinést zajímavé podněty.
Ing. Milan Černohorský, Parostroj

Literatura:
Sborník z konference - Vývoj a výroba nákladných vagónov, 1972
Typové výkresy
Katalogy Sdružení vagónek Tatra, 1960, 1962
Pamětní publikace k 100. výročí Vítkovických železáren
Neoznačené fotografie a výkresy - sbírka Milan Černohorský, katalogy 1960 a 1962