e-mail na titulní straně Hlavní stránka katalogu osobních vozů Články Katalog osobních vozů ČSD/ČD Parostroj

Nátěry a popisy osobních vozů 1885 - 1945
poslední aktualizace 11.3.2001

Vozy k.k.St.B. od roku 1885 až 1918
Nátěry vozů
Stav před rokem 1885 patřil ještě k období, kdy u kkStB měla každá třída svůj barevný odstín a tyto plochy byly doplňovány ozdobnými linkami. V roce 1885 byl vydán jednotný výkres nátěrů osobních, služebních a poštovních vozů, který sjednocoval nátěry na barvu zelenou. Ale nátěry nebyly z hlediska provedení jednoduché. Krycí lišty oplechování byly černé a plochy příslušné k jednotlivým třídám byly orámovány linkami v barvě žluté pro první třídu, světle zelené pro druhou třídu a červené pro třetí třídu. Stejně bylo stínováno nové označení tříd římskými číslicemi. Pro třetí třídu existovala alternativa nátěru hnědou barvou, která byla využívána spíše u společností StEG a Südbahn. Na přelomu století došlo na ekonomiku nátěrů - byly opuštěny ozdobné linky a černé krycí lišty a cena za nátěr klesla desetkrát.
Na počátku 20. Století byly tedy osobní vozy k.k.StB natírány takto:
Skříň - mechově zelená, přičemž odstíny se podle výrobce a období měnily až k olivově zelené.
Střecha - šedobílá, myší šeď, která v parním provozu měnila svou barvu na granitovou šeď
Spodek - černý
Vůz kkStB řady BCi 7061

Od tohoto standardu byly odchylky:
Osobní vozy neoplechované - např. Buštěhradské dráhy AB a C byly v barvě mořeného dřeva (červenohnědý odstín) a lakovány bezbarvým lakem. Označení vlastníka, číslo vozu a třída kovovými písmeny a číslicemi.
Nové rychlíkové vozy o rozvoru 12,5 m ABa a Ca, dodávané do roku 1909, byly zprvu natírány na hnědo s černým lištami a žlutými ozdobnými linkami - prototypy. Sériová produkce pak již vyjížděla v barvě zelené, černé olištování a linky zůstaly.
Z hlediska technologie nátěru, byl postup následující:
Po odstranění rzi a okují byl proveden dvojitý nátěr základní barvou, následovalo tmelení a přebrušování většinou opakované dvakrát. Na tmel přišla barva s obsahem olova (základní) a následovaly dva až tři nátěry příslušným barevným odstínem a tyto nátěry byly překryty dvěmi vrstvami laku který byl přbroušen do zrcadlového lesku. Tento způsob nátěrů zůstal nezměněn téměř do doby druhé světové války. Pak ještě samozřejmě následovaly ozdobné linky a popis vozu. Jinak tak, jak je uvedeno v textu vozy byly natírány, vzduchové stříkání se objevuje o mnoho let později, ještě v období druhé světové války byla stříkána pouze skříň, střecha a spodek byly natírány. Bezdvzduché vysokotlaké stříkání, s přisáváním vzduchu, elektrostatické a další systémy stříkání jsou technologie nátěru vozů posledních čtyřiceti let. Barvy byly většinou olejové s obsahem dnes již zakázaných barviv.
Popisy vozů:
Byly prováděny podle schválených výkresů bílou olejovou barvou. Barevnou vyjímkou na podélníku bylo od roku 1902 označení zrychlovací záklopky sací automatické brzdy červenou barvou. Odlišně byly prováděny popisy nových čtyřnápravových rychlíkových vozů ABCa, ABa a Ca a následně i dvounápravových rychlíkových vozů na Rybákových podvozcích, které měly popis na bočnici žlutý s červeným lemováním bez stínování. Vlastnická značka, řada vozu a číslo vozu byly ve velikosti odpovídající označení tříd
O ostatních vozů byla bílá barva doplněna stínováním u označení třídy - první třída žlutě, druhá třída světle zeleně a třetí třída červeně.
Rychlíkový vůz ABCa 9-617 s "velkým" popisem na bočnici, písmo žluté s červeným lemováním
Vozy ČSD/ČMD v letech 1918 až 1945
Nátěry vozů ČSD/ĆMD
Po roce 1918 a vzniku ČSD nedochází k převratným změnám u nátěrů osobních vozů. Pokračují dodávky vozů objednaných ještě rakouským ministerstvem a plynule pokračují dodávky podle dokumentace ČSD. Vozy jsou dodávány v těchto barevných odstínech:
Bočnice - barva zelená až tmavě zelená (mechově zelená),odstín nebyl stále stejný, nebyly ještě mezinárodní vzorkovníky barev a každá firma dodávající barvy používala pouze svůj vlastní vzorkovník podle kterého dodávala. Jiná barva lišt a linkování se nepoužívala, pouze zůstalo na rychlíkových vozech uváděných u kkStB, jako pozůstatek na monarchii a vydrželo do první obnovy nátěru v dílnách, kdy již nebylo obnoveno.
Střecha - barva střechy je udávána od roku 1918 až do roku 1937 jako barva bílá. A to jak u vozů nově objednávaných tak u vozů při opravách v dílnách. Tak jednoduché to ale není. Např. vozy Fa byly objednávány se střechou šedou.

U ostatních vozů je možné polemizovat co je to bílá (osobně bych se přikláněl k šedobílé jako u vozů kkStB) - konstrukčně byla střecha u vozů s kombinovanou stavbou, tj. dřevěnou skříní, z dřevěného bednění pokrytého plachtovinou, dehtovanou lepenkou a v průběhu dvacátých let se na střechách objevuje pozinkovaný plech.

Vůz Ci 33-844 dodaný ještě s rakouským číslem, řada vozu je ještě s i v horním indexu

U některých provedení ta tzv. bílá nebyl nátěr, ale např. u lepenkových střech se používal nátěr přírodním asfaltem, sypaným jemným, plaveným pískem a kaolínovou moučkou. Zde lze úspěšně pochybovat o čisté bělosti střechy a je otázka jak dlouho tato světlost střech v parním provozu vydržela. Zde je rovněž asi pravděpodobné, že střechy vozů velice rychle získávaly odstín až granitově šedý.
Od roku 1937 nátěry střech mění svůj odstín na barvu tmavě šedou "dle přiloženého vzorku", jak se uvádí v příkazu k zavedení tohoto odstínu. Je pravděpodobné, že různé odstíny šedé se na střechách objevovaly již od začátku třicátých let.
Spodek - byl natírán jednotně černou barvou

Rychlíkový vůz Ca 4-5070 z roku 1930 vyrobený u Ringhoffera
Popis osobních vozů ČSD/ČMD
Popis byl prováděn olejovými barvami v bílém odstínu podle schválených výkresů, které vznikaly od roku 1920 a zpočátku se rychle měnily a upřesňovaly. V období 1918-1920 se objevily i nápisy v provedení dle kkStB - tedy např. vlastnická značka, řada, číslo vozu a třídy (římskými čísly) v žluté barvě s červeným lemováním - u čtyřnápravových rychlíkových vozů. Po částečné normalizaci byla na rozdíl od popisu kkStB vlastnická značka a označení tříd stínováno barvou červenou, dvěmi odstíny. Označení tříd bylo provedeno arabskými číslicemi. U čtyřnápravových vozů bylo stínováno i číslo vozu a označení řady vozu. Jak u vozů kkStB označení zrychlovací záklopky sací automatické brzdy bylo na jedné straně podélníku provedeno v barvě červené. S příchodem správy BMB/ČMD je vlastnická v provedení stínovaném jako ČSD a mezi ČMD a BMB je vložen státní znak (modifikovaný protektorátní lev). U většiny poštovních vozů (F, Fk, starší Fa) a služebních vozů je vlastnická značka nestínovaná, bez lva provedená nad sebou a oddělená linkou a umístěna v levé horní části bočnice.
Nátěry - barevný vzhled některých dalších částí osobních vozů:
Nástavce olejových nebo plynových lamp - barvou černou
Střešní lávky - montovaly se z borovicových prken v barvě přírodní na již natřenou střechu, zde z hlediska barvy podléhaly přirozenému stárnutí dřeva a zašpinění
Žebříky, zábradlí, přechodové můstky a madla - v barvě černé
Plošiny, stupačky - plošiny byly montovány z borového dřeva v přírodní barvě, stupačky z dubového dřeva opět neupravovaného
Nátěry bočnic byly lakovány a leštěny. Výskyt nátěru matného a světlé až bílé střechy byl pouze když došlo k obnově nátěru střechy mino obnovu nátěru vozu, což se podle pamětníků občas provádělo.
Osobní vozy Ci při vytahování z Ringhofferky, jsou vidět černé plynové lampy, plošiny a stupačky v barvě dřeva
Přípojné vozy 1928 - 1945
Skříně vozů:
První přípojné vozy byly natírány stejně jako vozy osobní - CDlm a Clm z roku 1928 a 1929 ze Studénky. Vozy CDv byly natírány shodně jako motorové vozy M 11.0 - tmavě zelenou (mechově zelenou) s černými lištami a tenkými světle zelenými linkami (bílými) okolo plechových tabulí. Takto byly přípojné vozy natírány až do roku 1934, ale černé lišty a zelené linkování nebylo u všech dodávaných vozů. Podle pamětníků, s malou vyjímkou asi v roce 1933, kdy malá skupina přípojných vozů dostala nátěr shodný s tehdejšími autobusy ČSD - okrovou barvu s černými popisy. V roce 1934/35 jsou dodávány přípojné vozy s horní polovinou skříně světle zelenou a spodní polovinou tmavší hráškovou zelení. Podokenní poprsnice oddělující obě barvy je v barvě červené. Toto období je u dvounápravových vozů vystřídáno nátěrem celé skříně tmavší hráškovou zeleni s podokenní poprsnicí v barvě oranžové. V roce 1938 přichází další změna barevného řešení s odůvodněním na špatnou viditelnost motorových vozidel na trati a nutností odlišit přípojné vozy lehké stavby od ostatních vozidel. Skříně vozů mají být od tohoto nařízení natírány červenohnědou barvou podle vzorku č. 1038 firmy Temperol a podokenní lišta barvou žlutou podle vzorku č. 1437/1 firmy Tebas. Nátěry již nemají být leštěny.
Nezaměňovat tento odstín s barvou pupurově červenou (barva JAWA) motorových vozů M131.1 a přípojných vozů z toho období. Vzhledem k příchodu válečných událostí a omezení motorového provozu se mnohé přípojné vozy dočkaly tohoto nátěru až po skončení války. A tak ještě po válce byly soupravy řazeny z vozů různě natřených, které byly ještě doplněny nátěry přípojných a motorových vozů navrácených v Sudetech s německým vínově červeným nátěrem s kombinací s krémovou.
Přípojný vůz CDFlm 4-9915 vyrobený v roce 1934 v Kopřivnici v kombinaci zelených odstínů
Střechy:
Střechy prvních přípojných vozů byly "bílé", ale již v roce 1934 se objevují podle porovnávaní továrních fotografií střechy spíše světlešedé a následně různé odstíny šedé až od roku 1937 jsou stanoveny na tmavě šedé. Podle fotografií nebyl tmavý odstín jednoznačně dodržován ani u nových vozidel.
Spodky:
Spodky vozů zpočátku byly celé černé, u vozů natíraných tmavší hráškovou zeleni došlo ke změně a rám vozu je natírán šedou a pojezd černou. Od roku 1938 u nátěrů skříně červenohnědé je celý spodek natírán černě, s drobnými výjimkami.
Popisy vozů:
Popisy přípojných vozů dvounápravových kopírují popisy osobních vozů až do doby nařízených červenohnědých nátěrů, kdy dochází ke změně u stínování. Původní stínování ve dvou
Vůz CDFlm 4-9992 z roku 1940
odstínech červené je nahrazeno stínováním ve dvou později v jednom ostínu světle modré barvy. Toto provedení popisů je vidět na továrních fotografiích přípojných vozů z roku 1940. Období protektorátu je charakteristické změnou vlastnické značky analogicky stejně jako u osobních vozů a změnou řadového označení a čísla vozu, které je přemístěno na bočnici vlevo se změnou velikosti a druhu písma.

Přípojné vozy čtyřnápravové 1935 - 1945
Od začátku výroby se tyto vozy odlišovaly svým barevným řešením dvounápravovým vozům. Již od vozu Calm 4-7001 byl u nich uplatňován nátěr spodní části skříně modrou barvou asi v odstínu nebesky modrá a horní část skříně v barvě stříbřitě šedé. Odděleny byly podokenním pásem oranžové barvy. Jestli tento nátěr obdržely všechny nebo část vozů není mi známo. Vozy Calm 4-7030 z dodávky v roce 1939 již nedostaly nátěr barvou modrou, ale podle fotografií se již asi jedná o odstín červenohnědé s tím, že pouze pás přes okna je v barvě světlé - krémová (dveře jsou červenohnědé), střecha světle šedá a spodek šedý. Pojezd je černý.
Popisy:
Z hlediska provedení popisů jejich provedení odpovídá osobním čtyřnápravovým vozům. Podle údajů uvedených u výkresů popisu těchto vozů byla, ale jiné barva použita k provedení vlastnické značky, řady, čísla vozu a domovské stanice - stříbřitý bronz stínovaný obdobnou barvou v světlejší odstínech. Označení třídy bylo provedeno kovovou přišroubovanou číslicí. U popisů od roku 1939 již není číslo vozu stínováno a velikosti odpovídá číslu dvounápravových osobních vozů, ale je umístěno vlevo. Vlastnická značka odpovídá dvounápravovým přípojným vozům, včetně státního znaku mezi BMB a ČMD, stínování barvou modrou ve dvou, později jeden odstínu.
Vůz Calm 4-7030 z roku 1939 před Ringhofferovými závody na Smíchově

Závěr
Tento článek si neklade za cíl "určovat" barevná řešení nátěrů, ale chápejte jej jako příspěvek k polemice provádění nátěrů a barevného řešení popisů historických vozů a modelů osobních vozů z období 1885-1945, který vznikla shromážděním různých podkladů a vzpomínek. Názvy odstínů jsou většinou odvozeny od odstínů vzorkovníku RAL. Ještě poznámka k historickému průzkumu a provedení nátěru a popisu konkrétního vozidla - vždy to bude kombinace fotografií, pokud existují, výkresové dokumentace, příkazů k nátěrům a pokusům dobrat se na konkrétním vozidle sloupnutím vrstev nátěrů dostat se k příslušné vrstvě nátěru, s vědomí stáří daného nátěru a tím i možnosti změny jeho barvy. Ne vždy jsou tyto zdroje k dispozici a pak nemáme jiné možnosti než použít obecné pravidla vztahující se k danému typu vozidla a historickému období.
Budu rád, když se nad touto otázkou rozproudí trochu širší polemika a podaří se tak možná osvětlit některé potemnělé části této historie. Své názory a připomínky můžete zveřejnit zde - Debata. Připomínky a doplnění budu připojovat pod článek jako přímé odkazy na text či fotografie, výkresy.