|
Výstavba na přelomu století
|
| Nejpronikavější vliv na vzhled a rozsah dílen měla třetí etapa výstavby, započatá v roce 1898. Značná část vystavěných budov se dochovala, i když v pozměněném stavu nebo s různými přístavbami pozdějších let. Podle plánu z května 1898 se prováděla rozsáhlá přestavba a další výstavba dílen ve dvou sledech. Již v červenci roku 1898 byla dokončena kotelna (dnes již zrušená) a kovárna (dodnes v provozu). V červenci roku 1898 byla zkolaudována transformační stanice v prostoru mezi kovárnou a lokomotivkou. Koncem října byla dostavěna nová správní budova, která dosud slouží svému účelu. V této solidní cihlové stavbě (dnes, po obnově a vyčištění pláště) byly v přízemí kanceláře a v prvním patře byty pro přednostu a jeho | |
|
zástupce. Současně byl předán do užívání i zásobovací sklad s vlastními kancelářskými místnostmi, rampou pro skládání materiálů a přilehlou vyzděnou šachtou pro skládku sudů s olejem. Za zásobovacím skladem bylo postaveno dřevěné skladiště. V listopadu byly dokončeny stavební práce na nové lokomotivce. V lokomotivce bylo 33 opravných stání pro opravy lokomotiv a tendrů, přesuvna o nosnosti 70 t a mostový jeřáb o rozpětí 12 m a nosnosti 50 t, který pojížděl po dráze délky 118 m. V lokomotivce byly rovněž pomocné provozy - soustružna, kolovka. |
| Nově postavené budovy v pořadí - kotelna, správní budova, zásobárna, kovárna a lokomotivka. Mimo kotelny jsou tyto budovy využívány již 100 let. | |
| Na území dílen bylo rozšířeno kolejiště a jeho provoz oddělen od provozu výtopny. Úpravy kolejiště byly dokončeny až v roce 1902. Koncem roku 1898 přibylo ještě uhelné skladiště, v jehož části se ukládalo i dřevo, a zděná budova vývařovny součástek, která měla tři oddělení - vylévárnu, vlastní vývařovnu a kalírnu soúčástek. Vývařovna součástek byla zničena za druhé světové války. | |
|
|
Po napojení
lokomotivky parním potrubím na kotelnu, byly v lokomotivce parním strojem
o výkonu 100 koňských sil poháněny tři transmise pro pohon strojů. Zároveň
byl po dokončení transformační stanice v roce 1898 zaváděn elektrický proud.
Elektřina byla dodávána z elektrárny firmy GANZ & Co. (v Přívoze) kabelem
pod napětím 2000V. Pro rozvod v dílnách bylo napětí transformováno na 110V
pro osvětlení a 330V pro silové pohony. K osvětlení dílen bylo namontováno
650 žárovek a 23 obloukových lamp. K posledním větším stavebním změnám v době, kdy byly dílny ještě majetkem Severní dráhy, došlo v letech 1901-1904.Nejdříve bylo postaveno dřevěné skladiště pro vývařovnu, pak po demolici staré řezárny (v přístavku opravny vozů) byla v roce 1901 vybudována nová řezárna s moderním odsávacím zařízením. V roce 1905 byl v místech za řezárnou rozšířen přístřešek, kde byl sklad modelů pro slévárnu. Počátkem 20. století byly dílny průběžně vybavovány novým strojním zařízením. Železnice patřila v minulém století k nositelům pokroku techniky. Například výstavba dílen na konci minulého století s jednotným architektonickým řešením dílenských objektů, z nichž některé i po téměř sto letech stále z části slouží svému účelu, svědčí o schopnostech našich předků vybudovat díla se stoletou perspektivou. Pro železniční dílny, od jejich vzniku až do období druhé světové války, je charakteristické velké množství točen různého průměru i nosnosti, které vytvářelo pravoúhlou souřadnicovou síť pokrývající celé dílny. V zásadě je |
| možné točny rozdělit do dvou skupin - na točny pro vozy (o
průměru 5m) a točny pro dvojkolí (o průměru 2m). Je nutno si uvědomit, že
pro přepravu částí a dílů lokomotiv a vozů nebyla k dispozici dnešní technika
a k přepravě byly používány nejrůznější pomocné kolejové vozy, vozíky. Jejich
konstrukce vznikaly převážně přímo v dílnách a pro pohon byla využívána
zejména lidská síla. Tento způsob přepravy byl použit i při zásobování materiálem
a při přepravě dvojkolí mezi vyvazovacími halami a soustružnou. V přívozských dílnách byly opravovány všechny vozidla KFNB z regionu, včetně speciálních vozů např. na přepravu piva. |
|
Plán přestavby dílen v roce 1898
|
 |
.
