Pod pojmem model obvykle rozumíme zmenšenou napodobeninu skutečného nebo navrhovaného objektu. Důležitým
faktorem je přitom měřítko zmenšení, které  se  zpravidla   udává  jako  číselný  poměr 1 : x, kde  číslo   x  slouží jako přepočítací koeficient. Například měřítko 1 : 87 znamená, že 1 mm na modelu odpovídá skutečnému rozměru 87 mm (rozměr naměřený na modelu násobíme příslušným koeficientem, v našem případě číslem 87). Abychom dostali modelový rozměr, musíme míru ze  skutečnosti tímto koeficientem dělit (např. 100 metrů ve skutečnosti odpovídá ve stejném měřítku délce
100 : 87 = 1,149425287356 metru). Pojmem modelový metr označujeme míru, která v modelu odpovídá jednomu metru ve skutečnosti.

  Kromě měřítka se v železničním modelářství už prakticky od jeho počátků zhruba před sto lety vžil pojem velikost, který svým způsobem také měřítko zmenšení udává. Hlavně se vztahuje k míře, udávající vzájemnou vzdálenost kolejnic (mezi vnitřními stranami hlav, ale v minulosti se též někdy udával jako vzdálenost mezi jejich středy), které se říká rozchod. Zatímco s měřítkem zmenšení si mnozí výrobci nedělali velké starosti (pokud se u dřívějších jednoduchých hračkových modelů dá vůbec mluvit o měřítku zmenšení) a některé firmy dodnes pracují s měřítky odchylnými od platných norem, rozchod pro určitou modelovou velikost bývá poměrně přesně dodržován. Pro základní označení velikosti se podle mezinárodních norem používají značky složené z písmen, resp. také římských číslic. Protože při modelování úzkorozchodných železnic se stalo běžnou praxí používání různých komponentů (kolejivo, díly pojezdu nebo pohonu vozidel apod.) z menších modelových velikostí, bylo v tomto duchu označování velikosti upřesněno - pro úzkorozchodné modely se základní označení velikosti doplňuje ještě písmenem malé abecedy, které vyjadřuje použitý rozchod:

  Na vysvětlenou k této tabulce je potřebné poznamenat, že pro velké rozchody se používají římské číslice, dnešní velikost II se dříve označovala III (původní velikost II se používala málo a z nové normy byla vynechána) a také to, že v označení H0 není písmeno O, ale číslice 0 (označení vzniklo z německého “halb Null” - poloviční nula). Pro velikost IIm, ve které vyrábí své modely firma LGB, se také vžilo označení velikosti G. U modelů polních drah se někdy místo normou předepsaného písmena i používá doplňkového označení f (zřejmě od slova Feldbahn - polní dráha).
  U zahradních železnic platí pro určování modelového měřítka jiná filosofie, vycházející z předpokladu, že na jedné trati se mohou střídat různé modely. Systém je tedy odvinut od modelového rozchodu a podle toho, jaký je rozchod skutečné předlohy, vyjde měřítko zmenšení modelu. Přehled udává tabulka:

  Je také dobré vědět, že ve Velké Británii a v USA se také používá zcela jiný systém měřítek a modelových velikostí ve vazbě na přepočet palcových měr. Některé velikosti se značí stejně, ale udává se pro ně odlišné měřítko, jiné jsou pro nás prakticky neznámé, ale ve Velké Británii nebo USA mají svou tradici. Uvádíme některé příklady:

  Tzv. jemná měřítka sice používají běžná měřítka zmenšení, používaná u výše uvedených velikostí, ale příslušná norma počítá s přesnějším provedením modelů a uvádí některé rozměry (např. šířka kol, velikost okolků, geometrie srdcovek a přídržnic atd.) odlišně. Vozidla postavená v “hrubém” měřítku nelze spolehlivě provozovat na trati podle jemné normy a naopak.
  Dodržet zcela exaktně modelové měřítko může být velmi obtížné a v některých případech dokonce nemožné. Přepočítané rozměry se zpravidla zaokrouhlují s ohledem na možnosti dosahované přesnosti práce (v průmyslové výrobě lze zpravidla mluvit o setinách, někdy i o tisícinách milimetru, při amatérské rukodělné práci jsme obvykle rádi, když se s odchylkami vejdeme do několika desetin milimetru), ale v některých případech musí být přihlíženo k tloušťce použitého materiálu (např. vsazování oken do otvorů ve stěně) nebo k jeho pevnosti (např. madla, schůdky nebo jiné podobné detaily, které mohou být mechanicky namáhány při uchopení modelu do ruky). Některé rozměry nejde dodržet vzhledem ke spolehlivosti funkce modelu nebo jeho částí (typickým příkladem jsou okolky na kolech železničních vozidel, které musíme v modelu dělat výrazně větší než by odpovídalo přepočtu, jinak by modely neustále vykolejovaly) a v některých případech je nutno rozměry (i konstrukční provedení) některých dílčích částí modelu přizpůsobit dalším požadavkům. U modelů železničních vozidel se to například týká problematiky oblouků na trati - z prostorových důvodů obvykle není možné dodržet poloměr oblouku trati tak, aby odpovídal přepočtu, proto je často nutno upravit pojezd modelových vozidel (možnosti natáčení podvozků nebo příčných posuvů dvojkolí). To se dotýká i spřáhel z hlediska jejich výchylek, nemluvě o tom, že se v běžném modelovém provozu používají konstrukce spřáhel, které se vůbec nepodobají spřáhlům skutečným.
  V běžné praxi také lze najít příklady, kdy modelář záměrně nedodrží některé základní rozměry vozidla. Nejčastěji je to tehdy, když použije díly (obvykle podvozky nebo kompletní pojezd s pohonem) z nějakého rozměrově podobného modelu, aby si ušetřil vlastní práci. Tzv. “počítačům nýtů”, tj. lidem, kteří každý model podrobují důkladnému zkoumání, co na něm neodpovídá skutečnosti, to sice vadí, ale pokud není rozdíl velký a dodrží se určitá pravidla (hlavně úprava proporcí tak, aby na modelu odpovídala vzájemná poloha všech vzhledově důležitých dílů), těžko to někdo pohledem pozná. Ale i v tovární produkci dochází někdy k úpravám rozměrů - poměrně častým případem je redukce délek u dlouhých vozidel, aby se usnadnil jejich průjezd ostrými oblouky (např. místo 1 : 87 jsou délky kráceny v měřítku 1 : 100). A protože se mnozí výrobci snaží rozšiřovat svůj sortiment různými mutacemi již vyráběných modelů, nezřídka se nebere příliš ohled ani tvar a proporce, natož na přesné rozměry konkrétní předlohy.