Časopisy, noviny s železniční tématikou

poslední změna 14.6.1999
Po dlouhodobě jediném železničním časopise vydávaném do roku 1990, který vždy část obsahu ztratil politickými úvodníky, budovatelskými hesly a odborářskou rekreací nastala ve vydávání "železničních časopisů" mezera. Jako první se vzniklou mezeru pokusil vyplnit časopis Železnice vycházející od 1992 do roku 1997, kdy i přes změny vydavatele byl nucen ohlásit konec své činnosti.
zm1.jpg (38137 bytes) Jako druhý se na stáncích objevil měsíčník (v prvopočátku spíše  nepravidelník) Železniční magazín. Postupně se  vydal od amatérských začátků a gramatických chyb, k časopisu o železnici na solidní úrovni, od léta 1997 pod vedením nového šéfredaktora Ing. Perničky. Obsahově více, méně kopíruje osvědčené schéma železničních magazínů z Německa (např. Eisenbahn Magazin, Eisenbahn Kurier...). Je jediným časopisem u nás, který se pravidelně věnuje železničnímu modelářství. Časopis si rovněž našel cestu k propagaci nové techniky a tím i k podpoře reklamní na stránkách časopisu. Časopis viditelně směřuje do řad profesionálů okolo železniční dopravy. Již méně je obsahově zaměřen k zájemcům o železniční dopravu z řad amatérů - stav na jaře 1999
Vydavatelem časopisu je Modellbahnpresse s.r.o., redakce sídlí na adrese Kúty 1956, 76001 Zlín, telefon 067-37337, email zelmagaz@avonet.cz. Na této adrese je možné časopis objednat. Při stánkovém prodeji jednotlivých čísel je cena časopisu 65 Kč při 40 stranách. Při předplatném je cena 55 Kč za číslo, tedy sleva 10 Kč.
draha.jpg (41929 bytes) Časopis Dráha se vyvinul z původně "samizdatové", černobílé podoby do klasické podoby časopisu v roce 1994. Od tohoto  roku je vydávan jako měsíčník o železniční a městské dopravě ve všech podobách a na všech kontinentech. V časopise pravidelně vycházejí dislokace vozidel ČD a kvalitní reportáže z cizích tratí - čínské a vietnamské železnice či monografie k historii tratí a vozidel. K provozu vozidel Českých drah jsou doplněny oběhy vozidel - tedy tím co fotografové a zájemci o železnici potřebují. V časopise jsou publikovány i reportáže o průmyslových drahách, městské dopravě - pro nás v mnohdy exotických zemích. Časopis je pravidelně obohacen velkým množstvím kvalitních fotografií. Časopis je spíše zaměřen na příznivce železnice než na její profesní personál.
Rád bych u některých článků viděl doplnění kvalitními výkresy vozidel.
Časopis je převážně zaměřen na hnací vozidla - chybí mi větší zájem o vozidla tažená, bez nich není žádná železnice úplná.
Časopis vydává NADATUR spol.s r.o., Hybernská 5, 11000 Praha 1, telefon 02-24665704. Samostané číslo na stánku stojí 55 Kč při 36 stranách.
Co dodat na závěr přes občas kritický pohled : svým obsahem si oba současné časopisy   nekonkurují a vzhledem k malému českému trhu se je snažme spíše podporovat neboť informací není nikdy dost. Ale nezapomínejme je trochu vychovávat k obrazu svému - například nabádat přispěvovatele k dodávání příspěvků v T602 - Dráha 9/98... nejsme o několik let dále ?.
V čísle 1/99 došlo k rozšíření o textový editor Word.

zeleznicar.gif (10456 bytes)
Pro doplnění mediálního trhu s tiskovinami zabývajícími se železnicí, přidávám - Železničář - Týdeník Českých drah (adresa redakce - ČD Generální ředitelství nábř.L.Svobody 12, 110 15 Praha 1). Jak již z adresy vyplývá jedná se o firemní týdeník, který na dvou dvoulistech informuje o dění na ČD a souvisejícím s ČD. Obsahem je to pestrá směsice od odborné problematiky - k poruchovosti vozidel, přes až odborářsky laděné články, které by asi jiný firemní časopis neuveřejnil. Internetovská, zkrácená verze je na adrese www.cdrail.cz. O neujasněnosti zaměření svědčí (nebo o předvádění názorové plurality) článek Ivana Janatky v čísle 38/98, který by z těchto novin udělal interní, střeženou   informační základnu pro zaměstnance. Nebudu polemizovat, zda tento druh tiskoviny je firemně (pro ČD) potřeba (co Věstník ČD), ale musím konstatovat totální absenci tiskoviny zaměřené na zákazníky této rozhodně mamutí firmy (dnes ne firmy, ale státní organizace - úřadu ?). Zaměstnanci ČD mnohdy zapomínají, že jejich hlavní zájem by měl být spokojený zákazník - a vzhledem k množství zákazníků - v osobní i nákladní dopravě - nějaká tiskovina by nebyla marná - magazín ČD pro Vás to rozhodně není. A panem Janatkou odsunovaní "železniční fandové" jsou mnohdy také zákazníky ČD. Neb jak o sobě rádi prohlašují zaměstnanci ČD, že pracují na železnici již z čirého fandovství i někteří cestující dnes využívají železnici ze stejného důvodu. Některým článkům by ze strany vydavatele nemělo chybět připomenutí, že demokracie v zaměstnání končí svobodným rozhodnutím o nástupu na směnu a pak je tam již jen někdo, kdo rozhoduje a někdo, kdo činnost provádí a odbory jednající v zákonném rámci. Z některých článků vyplývá, že to zaměstnancům ČD mnohdy není tak zcela jasné. Přeměna ČD v živatoschopnou dopravní firmu bude jistě ještě velmi bolestná.
Na stránkách Železničáře není v roce 1999 patrná žádná kladná změna z bolestného údolí Českých drah.