Návěstní soustava ČSD v roce 1928

Návěstidla ČSD v roce 1928

poslední aktualizace 24.11.1998

Podle definice z roku 1928 - zabezpečovací zařízení na železnici slouží ke zvýšení bezpečnosti a rychlosti dopravovaných vlaků. Byla dělena na zabezpečovací zařízení staniční a traťové. Podstatnou součást těchto zařízení tvořila stavědla - samostatná a závislá. Již v roce 1928 byla stavědla dělena na mechanická a motorová. První samostatná stavědla výměnová a návěstní v historii železnice postavila v roce 1856 firma Saxby&Farmer v Anglii. Největší zásluhu na zdokonalení stavědel získala na přelomu století firma Siemens&Halske z Berlína, která v roce 1872 stavědla doplnila o elektrické závěry. Různorodost používaných stavědel byla u k.k.St.B. sjednocena v roce 1908 - 1912 kdy bylo za normované přijato stavědlo Siemens&Halske Vídeň, které i u ČSD v dvacátých letech platilo za standard. Na mechanických dílech stavědel se podílelo více firem.
Na obrázku vpravo: Rankův staniční přístroj hradlový stavědla Siemens&Halske
Legenda : 1 - skříň 2 - skříň hradlová 3 - příčné výřezy 4 - posunovací knoflíky 5 - závěrníky 6 - budíkové tlačítko 7 - vybavovací tlačítko 8 - zástrčkový zámek 9 - závěrník
Nedílnou součástí zabezpečovacího zařízení jsou nepřenosná návěstidla. Jejich vývoj se datuje od vzniku železnice. V roce 1841 bylo v Birminghamu doporučeno používat pro návěstní pojmy tyto barvy - bílé světlo - volno červené světlo - stůj zelené světlo - pomalu (dnes výstraha) Pro návěštění ve dne byl doporučen jako směrodatný tvar návěstidla. Návěstní soustava ČSD ve dvacátých letech respektuje tyto pravidla. Hlavní návěstidla - Návěst je ve dne vyjařována polohou jednoho až tří ramen. Návěst stůj je signalizována polohou ramene ve vodorovné poloze a volno zdvižením jednoho až tří ramen pod úhlem 45 stupňů. V noci návěst stůj červeným světlem tj červená clonka (podle technického provedení návěstidel se pravděpodobně stůj signalizovalo počtem světel podle počtu ramen, mohla tedy vzniknout kombinace svítící červené a bílé) a návěst volno jedním až třemi bílými světly. Počet ramen či světel se používal k signalizaci odbočení z hlavní koleje, tři ramena v případě více směrů. Hlavní návěstidla se používala jako vjezdová, odjezdová, cestová a oddílová. Vjezdová návěstidla se umisťovala před vjezdem do stanice 200 metrů před první vyhýbkou, případně 50 metrů před označníkem (označuje místo až po které je možné provádět ze stanice posun, bílý sloupek 1,5 metru vysoký s modře natřenou vrchní části) . Odjezdová návěstidla návěští z které koleje, po případě do kterého směru je je povolen odjezd vlaku. Cestová návěstidla se zřizovala v rozsáhlých staničních kolejištích jako "doplnění" odjezdových návěstidel Oddílová návěstidla kryla traťové oddíly a osazovala se 50 metrů před stanoviště strážníka oddílu Předvěst Předvěst signalizovala zda příslušné hlavní návěstidlo je v poloze stůj nebo volno. Návěstila dva pojmy - volno a pomalu. Volno bylo ve dne signalizováno deskou sklopenou do vodorovné polohy v noci bílým světlem tj bez clonky. Pomalu bylo signalizováno návěstní deskou v základní poloze v noci zeleným světlem.

Provedení návěstidel (výkresy jednotlivých návěstidel nejsou ve stejném měřítku)

Předvěst :

Stožár je z válcovaného profilu I16, střed návěstní desky je ve výšce 3918 mm nad temenem kolejnice. Pro lepší viditelnost se před předvěst stavěla na vzdálenost 1,5 metru deska o rozměrech 1x1,5 m natřená bíle s okrajem a úhlopříčkami šířky 100 mm natřenými zeleně. Stožár byl natřen přední strany střídavě zeleně a bíle, návěstní deska byla natřena zeleně s bílým okrajem šířky 100 mm. Zbývající části viditelné s přední strany měly nátěr bíle. Ze zadní strany byla celá převěst tmavě šedá.

Jednoramenné návěstidlo :

Stožár je postupně ze tří průměrů trubek - 180 - 150 - 120 mm. Šířka běžného základu je 1,2x1,2 m.Návěstní rameno je ve výšce 7,565 metru nad temenem kolejnice a má délku 1,8 metru. Barevná clonka je pouze červená v poloze stůj. Přední strana stožáru byla natírána pro zvýšení kontrastu s pozadím střídavě červeně - bíle nebo černo - bíle. Jeden metr pod osu ramene byla přední strana stožáru bílá. Ostatní části a zadní strana tmavě šedé. Rameno mělo červený nátěr s bílým 80 mm širokým okrajem. Návěstidlo bylo možné ovládat na vzdálenost 600 metrů bez dotahovačů.

seradovaci.gif (5019 bytes)

Seřaďovací návěstidlo :

Sloužilo k povolení či zakázání posunu v příslušném obvodu. Stožár provedením odpovídá jednoramennému návěstidlu. Výška středu návěstní desky se stanovovala podle místních rozhledových poměrů, obvykle 5080 mm nad temenem kolejnice. Denní znak pro posun zakázán je deska modrá s bílým 100 mm širokým okrajem v základní poloze, noční znak je modré světlo. Denní znak pro posun dovolen je sklopená deska do vodorovné polohy a noční znak je mdlé bílé světlo.

svetelne.gif (4102 bytes)

Světelné návěstidlo :

Byla pokusně zaváděna, v cizině byly pokusy zejména na příměstských rychlodrahách prováděny již dříve - souvisí s elektrickým osvětlením. Uvedené návěstidlo je soustavy AEG odpovídá dvouramennému hlavnímu návěstidlu. Návěstní znaky byly shodné s mechanickými návěstidly - červená stůj a jedna či dvě bílé volno. Nátěr byl pravděpodobně tmavě šedý a stožár střídavě červeno - bílý. Byly k nim v tehdejší době výhrady zejména pro špatnou viditelnost za některých meteorologických podmínek - prudké slunce...