Úzkorozchodné motorové vozy řady M21.0
poslední aktualizace 19.3.2001
Motorový vůz M 21.004 v roce 1939 v Kopřivnici
Pro racionalizaci provozu a zlepšení přepravního komfortu pro cestující vyrobila kopřivnická vozovka již ve dvacátých letech sérii motorových vozů M 11.0. Kladné výsledky motorizace normálně rozchodných tratí a nárůst provozu na úzkorozchodný tratích přivedly Ministerstvo železnic k objednání dalších motorových vozů pro zvládnutí přepravních potřeb. Běžně uváděné argumenty o motivu, který vedl k objednávce ze dne 2.8.1935 jsou uváděny tyto - potřeba nahradit vozy M 11.0 (vozy, které byly v provozu 6 let a byly s nimi dobré zkušenosti asi nebylo nutno nahrazovat, ale otázkou je jejich nedostatečná kapacita) a konkurence automobilové dopravy (individuální automobilová doprava byla výsadou menší skupiny obyvatel a autobusová doprava byla převážně v režii ČSD, tedy nebyla to konkurence, ale tlak na racionalizaci provozu, snížení nákladů). Objednávkou z roku 1935 byly objednány dva vozy pro místní dráhu v údolí říčky Borži (Podkarpatská Rus). Vozy byly dodány 16.4.1937 a za necelý rok byly objednány další dva vozy tentokrát pro místní dráhu Jindřichův Hradec - Obrataň. Oba vozy byly k předání připraveny v roce 1939, v nátěru podle nového barevného schématu - červenohnědá barva, podle tovární fotografie vozy neměly podokenní žlutý pruh. Dodány byly 6.11.1939 a v lednu 1940 byly v Jindřichově Hradci uvedeny do provozu. Vůz M 21.005 opět pro Jindřichův Hradec objednaly ČMD v roce 1941. Vůz již nebyl vzhledem k válečným událostem dodán v požadovaném termínu, jeho dodání se uskutečnilo až v 28.12.1945. Obnovení provozu po druhé světové válce přineslo i objednávku čtvrté série těchto motorových vozů dne 21.1.1946. Dodány byly po dvou kusech M 21.006 a 007 dne 30.12.1947 a poslední dva M 21.008 a 009 dne 3.2.1948. První dva vozy posílily dopravu na zničené trati Třemešná - Osoblaha a poslední dva doplnily počet vozů v Jindřichově Hradci na pět vozů.
Část typového výkresu M 21.001 a 002, dole typový výkres M 21.006 - 009 a podvozek vozu M 21.004
Ale zpět k prvním dvěma vozům - jejich osud ve službách ČSD se naplnil záhy po dodání - byly v roce 1939 předány MÁV na odstoupeném území, které rozdělilo tamní místní dráhu hranicí. Více se již na tratích ČSD neobjevily. Další dva vozy
M 21.003 a 004 protrpěly válku vcelku bez odstavování z provozu, což je podstatný rozdíl od motorových vozů na normálním rozchodu, které byly pro nedostatek paliva odstaveny z provozu. Příchod roku 1948 a zavádění extenzivního hospodaření přináší, těmto nesporně elegantním a technicky dobře řešeným vozům, označení vozidel, které vzhledem k zastavení výroby kolejových vozidel v Kopřivnici nejsou perspektivní a dodávky motorových lokomotiv TU 47.0 znamenají v polovině padesátých let odstavování motorových vozů M 21.0 z provozu a jejich provozní náhradu lokomotivou v kombinací s přestárlými osobními vozy. Tento ústup v kvalitě dopravy se podařilo zvrátit až dodávkami vozů Balm-u. Krátká doba provozního využití těchto vozidel je jasným důsledkem politické situace a direktivního směrování průmyslu. Prostě bylo jednodušší vyrobit v rámci socialistického plánování celou lokomotivu než vyrobit náhradní díl - nebyl v plánu. A tak od roku 1958 začíná vyřazování těchto deset let starých vozidel z provozu. M 21.006 zachránila přeprava na slovenských lesních železnicích - byl předán s Osoblahy na Povážskou lesní železnici (ve skutečnosti vůz M 21.007 - záměna čísel). Z vozu
M 21.007 byl odprodán motor jako náhradní díl. V roce 1962 skončil provoz posledních vozů v Jindřichově Hradci a vůz
M 21.003 je rovněž odprodán PLŽ (shodou okolností opět se záměnou čísel s M 21.008). Byl provozován již pouze jako přípojný vůz k M 21.006. Poslední dva vozy M 21.004 a 008 byly v roce 1964 prodány na pionýrskou dráhu do Prešova. Zde byly občas provozovány až do sedmdesátých let. K motorovému vozu M 21.0 byl navržen a schválen i přípojný čtyřnápravový vůz, který se do výroby nikdy nedostal.
Technický popis
Čtyřnápravový motorový vůz M 21.0 s určením pro tratě rozchodu 760 mm byl řešen jako podvozkový sdvěma oddíly pro cestující a dvěma čelními stanovišti strojvedoucího.
Rám vozu sestavený z hlavních podélníků a příčníků byl elektricky obloukově svařovaný, na dvounápravových podvozcích je uložen pomocí kulové torny a kluznic.Dvojkolí je vedeno v rozsochách s dvojitým vypružením listovými pružnicemi a vinutými pružinami. Nápravová ložiska jsou valivá SKF. Hnací podvozek měl rozvodovku vestavěnu do podvozku tak, že tvořila součást jeho rámu.
Pohoný agregát byl použit z motorového vozu M 120.4, řadový šestiválcový reverzční benzínový motor, který při 1400 ot/min měl výkon 120 koní (88 kW). Odpadla tím složitější a prostorově náročnější reverzační nápravová převodovka. Startování motoru se provádělo elektricky.
Skříň vozu byla rozdělena na dva oddíly pro cestující oddělených středním služebním oddílem a záchodem. Menší oddíl měl 15 míst k sezení a větší oddíl měl 23 míst k sezení. Sedadla vozu byla dřevěná s polstrovanou opěrkou zad. Podlaha vozu byla kryta linoleem. Větrání zajišťovaly LP větráky, vytápění bylo zajištěno výfukovými plyny od motoru. Představky vozu sloužily zároveň jako stanoviště strojvedoucího.
Nátěry
Motorové vozu M 21.001 a 002 byly z výroby natřeny tmavozeleně s černou podokenní poprsnicí, světlou stříbřitě šedou střechou, šedým rámem a černými podvozky. Houkačka byla na čele vozu vždy jedna. Nad chladičem motoru byla jedna úzká žaluzie. Označení Z a P bylo na čelech pod levým oknem. Vozy
M 21.003 a 004 byly již natřeny hnědočerveným nátěrem se světle okrovou podokenní poprsnicí. Nátěr spodku zůstal stejný jako u prvních dvou vozů. Zbytek vozů již byl dodán asi v barvě červené Žaluzie sahají až k horní hraně okna. Písmena Z a P jsou umístěna na střední přechodové dveře. V druhé polovině padesátých let jsou v dílnách dosazovány velké
střední reflektory.
Motorový vůz M 21.003 v Nové Včelnici (asi 1960)
Interiér oddílu pro cestující Stanoviště strojvedoucího na představku
Prešovská pionýrská dráha v roce 1965 Prešovská pionýrská dráha v roce 1987