Železnice na Slovensku a Podkarpatské Rusi
1918 - 1945
poslední aktualizace 8.5.2001
Historický úvod k vzniku Československa a sítě ČSD
Výstavba nových tratí na Slovensku 1918-1930
Výstavba nových tratí na Slovensku 1930-1938
Výstavba nových tratí na Slovensku 1938-1945
Podkarpatská Rus 1918-1938
Mnichovská dohoda, Vídeňská arbitráž, samostatné Slovensko
Železnice na Slovensku a Podkarpatské Rusi po roce 1945
Vzhledem k rozsahu budou jednotlivé kapitoly připojovány po jejich dokončení.
Historický úvod k vzniku Československa a sítě ČSD
poslední aktualizace 7.5.2001
Vznik Československa v roce 1918, národního společného státu Čechů a Slováků nebyl na Slovensku a Podkarpatské Rusi jednoduchý a neproběhl ani ve vztahu k železnici bez značných materiálních škod a potíží. Na úvod trochu historických souvislostí.
Slovensko a Podkarpatská Rus na mapě Uherska, severní a západní hranice je historická hranice mezi Halíči, Bukovinou, Moravou, Slezskem a Horními Uhry
Slovensko a Podkarpatská Rus byly do roku 1918 součástí zemí svatoštěpánské uherské koruny. Deklarované připojení Slovenského národa k vznikajícímu státu 30.10.1918 v Turčianském Svatém Martinu a připojení žup Bereg, Ugocsa a Marmaros obývané Rusíny deklarované na sjezdu Národní rady uhrorusínské 12.11.1918 v americkém Scrantonu, potvrzené 8.5.1919 Centrální národní radou v Užhorodu, narazilo na tvrdý odpor Maďarska a bez vojenského zásahu nebylo uskutečnitelné. Důvodem byla, na rozdíl od českých zemí, nejasná teritoriální jižní hranice nově vznikajícího útvaru a bělehradské příměří, které nenařizovalo Maďarsku vyklidit území Slovenska. 2. listopadu 1918 rozhodl Národní výbor, na návrh V. Šrobára o vojenském obsazení Slovenska. Maďaři považovali zahájené obsazování západního Slovenska za neoprávněné porušení suverenity maďarského území. Vláda Karolyiho podnikala po zhroucení monarchie mocenské kroky k zabezpečení historického uherského území a vybudování dobré pozice před stanovením hranic a uznáním nových státních útvarů. Nová Československá republika byla v těžké situaci, většina vojenských útvarů (legie) se ještě nevrátila z bojišť I. světové války a tak postupné obsazování západního Slovenska bylo zahájeno v listopadu 1918 narychlo sestavovanými dobrovolnickými jednotkami. Nechyběly jen lidské síly, ale materiální, protože vojenské sklady v českých zemích zely prázdnotou a na Slovensku byly v rukou Maďarů. Třetím problémem byla doprava. Převážná většina železničních spojů směřovala k centrům monarchie Vídni a Budapešti a dopravní spojení ve směru východ - západ bylo zcela nedostatečné. V podstatě pro nástup na západní Slovensko byla k dispozici jedině Vlárská trať. Trať KBD v úseku Bohumín - Čadca ležela na území, na které si dělalo nárok Polsko a spojnice Břeclav - Bratislava byla málo výkonou lokálkou. Provizorní hranice mezi Slovenskem a Maďarskem byla stanovena
Stávka maďarských zaměstnanců na drahách
Italské legie při svém nasazazení na Slovensku po návratu
25.11.1918 při jednání Beneše v Paříži a vedla od Bratislavy podél Dunajem, Ipľu, přes Lučenec, Ožďany, odtud přímou čarou ke vtoku Uhu do Laborce a podél Uhu do Užockého průsmyku na Slovensko - Haličských hranicích. Maďarská vláda se pokusila zachovat Slovensko pod uherskou nadvládou vyhlášením Slovenské ludové republiky 11.12.1918 v Košicích. Jejich pokus byl zlikvidován postupem československé armády na Košice. Do konce ledna 1919 byla demarkační linie obsazena československými jednotkami. Ne všude to šlo hladce - z Bratislavy museli být Maďaři vytlačeni bojem ve dnech 30.12.1918 až 2.1.1919 a ze Spiše bylo nutno vytlačit polskou armádu, která pronikla do "volného" prostoru. 12.1.1919 bylo nótou maďarské vládě oznámeno převzetí moci na územích prozatímně přiřčených Československu. Stanovená demarkační linie nevyhovovala v některých oblastech dopravním potřebám - například severní břeh řeky Ipľu. Proto československá vláda vznesla na mírovou konferenci požadavek na stanovení nové demarkační čáry jižněji od dosavadní. Tento požadavek byl 19.4.1919 schválen, včetně projevené vůle obyvatelstva Podkarpatské Rusi o připojení k území Československa. Mezitím dochází v Maďarsku k uchopení moci komunistou Bélou Kunem a vytvoření Maďarské republiky rad po sovětském totalitním vzoru. Přestože československá armáda dosáhla nově stanovené demarkační čáry včetně obsazení uzlu Miskolc bez boje, začala začátkem května postupovat maďarská vojska směrem na sever a vytlačila československou armádu zpět za původní linii. Nejzažší postup maďarských vojsk dosáhl v červnu čáry Michalovce-Humenné-Gelnica-Smolenská Detva-Zvolen-Zlaté Moravce- Šurany a Nové Zámky. Pod ochranou maďarské Rudé armády byla v Prešově 16.6.1919 vyhlášena Slovenská republika rad, tento umělý státní útvar nepřežil dlouho své vyhlášení. Nástup francouzských legií na Slovenské bojiště a tím vytvoření dostatečných záloh, zastavil maďarský postup a 24.6.1919 maďarská armáda pod tlakem nastupující československé ofenzivy ustupuje, s ní odcházejí i představitelé tzv. Slovenské republiky rad a Maďarsko podepisuje podmínky o stanovení hranic a do 5.7.1919 vyklízí území obsazené za ofenzivy Maďarské republiky rad.
Podepsáním mírové smlouvy s Rakouskem v Saint Germain-en-Laye 10.9.1919 bylo potvrzeno i připojení Podkarpatské Rusi k Československu, včetně dohody o autonomii. Území Podkarpatské Rusi je obsazováno postupně tak jak jej od srpna 1919 opouští rumunské vojsko a další bojůvky včetně ukrajinských, neobejde se to bez výstřelu, a postup na východ je pomalý, Jasiňu dosahují československé jednotky až 23.července 1920. Pro řízení železnic na Slovensku a Podkarpatské Rusi je zřízeno ředitelství v Bratislavě (6) a v Košicích (7). Definitivní jižní hranice byla stanovena Trianonskou dohodou ze dne 4.6.1920.
Slovensko na železniční mapě z roku 1920
 
Podkarpatská Rus na železniční mapě z roku 1920
Současně s vojenským postupem a přebíráním státní správy od Maďarů, byla přebírána nejdříve pod vojenskou železniční správu i železniční síť na obsazených územích. Po stabilizaci bylo řízení předáváno ČSD. Obsazovací komise ve spolupráci s armádou dosazovaly na převzaté traťové úseky uvolněné zaměstnace ČSD z českých zemí a doplňovalo je čerstvě vyškolenými slovenskými zaměstnanci a loajálními maďary ovládajícími slovenštinu. Státní správa, včetně železnic byla do roku 1918 ryze maďarskou záležitostí, mimo pomocné zaměstnance a tak tento postup umožňoval poměrně rychle na zničených tratích obnovovat provoz. Mimo problémy se zaměstnanci, které vyvrcholily na začátku roku stávkou zaměstnanců železnic maďarské národnosti způsoboval největší problém nedostatečná a blízko hranic vedená spojení východ - západ. V roce 1918 byla jedinou použitelnou tratí vedoucí na Slovensko trať vlárská. Trať KBD z Bohumína do Žilina nebyla použitelná pro spor s Polskem o hranice na těšínsku. Hustota železniční sítě na Slovensku a Podkarpatské Rusi nedosahovala poloviny hustoty sítě v českých zemích a většina tras byla vedena centristicky do Budapešti. Proto byly okamžitě činěny kroky k zabezpečení dostatečně kapacitních a bezpečných tras směrem na Slovensko a dále na východ.
Nejprve byly zahájeny práce na zvýšení kapacity vlárské trati a na přestavbě místní trati Břeclav - Kúty - Devínská Nová Ves, v délce 70 km, na hlavní dvoukolejnou trať. Práce zde byly zahájeny v roce 1919 a dokončeny v polovině roku 1921.Vzniklo hlavní dvoukolejné spojení Bratislava - Praha. Další stavební činnost na rozvoji železniční sítě byla podpořena zákonem č.235/1920 Sb. z 30.března 1920, který stanovil poměrně nerealistický plán výstavby 560 km nových tratí do roku 1925. Kritická dopravní situace byla rovněž mezi východním Slovenskem a Podkarpatskou Rusi, kde jediná železniční spojnice Barča - Michalany - Slovenské Nové Mesto vedla v těsné blízkosti nestabilních maďarsko - slovenských hranic. Zde bylo využito projektované železnice Bánovce - Vajany a stávající místní trati Vajany - Užhorod a dne 7.1.1920 zde byla zahájena výstavba hlavní tratí Bánovce - Užhorod. Tento den můžeme považovat za den zahájení výstavby tratí na Slovensku novým státem - Československem. Postupně se ministerstvo železnic stalo největším stavebním investorem v zemi.