Tento článek volně navazuje na články - Voze pro přepravu volně ložených práškových hmot - předchůdci vozů Raj a vozy Raj/Uacs. Svým obsahem je ukončen začátkem 90. let minulého století, tedy zabývá se pouze érou ČSD, státních podniků a koncernů. Téma vozu Uacs/Raj je velmi rozsáhlé a tak jsem si nekladl za cíl jej detailně popsat, ale nastínit vývoj této zajímavé řady vozidel i s popisem některých detailů. Ležel mi dva roky rozpracován v počítači než se objevil na webu Parostroj.

Vznik vozů řady Raj
Stoupající požadavky na přepravu volně loženého cementu a dalších volně ložených hmot v prášku přivedly začátkem 3. pětiletky na svět vůz Raj typ 495 - železniční přepravník Raj. Hlavním důvodem byl požadavek na zavedení jednotného systému přepravy a dopravy volně ložených hmot, tedy ekonomicky příznivého systému, které byl schopen se pružně přizpůsobit různým provozním poměrům. Těmto požadavkům nejlépe vyhovoval přetlakový systém, který umožňoval přímou návaznost mezi železničním a silničním přepravníkem a u kterého lze přímo bez dalších mezičlánků vyprázdnit obsah přepravníku do zásobníků používaných na velkých stavbách.
Dokumentace vozu vznikala ve Vagónce Tatra Praha Smíchov, některé výkresy byly kresleny ve vagónce Poprad a dokumentace tlakových nádob, včetně vzduchotechniky vznikla v Milevsku v ZVVZ. Prototypový vůz Raj 8-87000 se lišil od následné sériové výroby tlakovými nádobami a plošinou pro přístup k horním víkům. V roce 1961 pak začaly dodávky pro ČSD - vozy na přepravu cementu a pro národní podniky jako "P" vozy, pro přepravu různých sypkých hmot. První vůz mimo ČSD byl dodán Žďárským strojírnám a slévárnám, n.p. V roce 1963 byl závod Tatra Smíchov převeden pod ČKD a tak od roku 1963 vznikají vozy typ 495 s výrobním štítkem ČKD Praha závod Tatra Smíchov.
Železniční přepravník volně loženého cementu s přetlakovým systémem zajistil systém přepravy volně loženého cementu navazující na silniční přepravník a zásobníky. Nový přepravník Raj konstrukčně navazoval na přepravník VLH-PaO-425 přičemž se zvýšil přepravovaný objem z 32 m³ na 52 m³. Rovněž vykládací výkon nového přepravníku byl vyšší a bylo možné dosáhnout až 240 t/hod.

Technický popis vozu typ 495:
Vůz je určen pro přepravu volně loženého cementu s vyprazdňováním stlačeným vzduchem vně kolejí na obě strany potrubím do zásobníku nebo silničního přepravníku. Kostra vozu je svařovaná, podvozky jsou dvounápravové typu 26-2.5 nebo u pozdějších dodávek typu 26-2.6. Dvojkolí obručová s průměrem 940 mm a s ložiskovými skříněmi 59V. Tlaková brzda DAKO a ruční brzda je ovládaná z plošiny vozu.
Vzduchotechnické zařízení je nedílnou součástí železničního nákladního vozu. Zařízení je sestaveno ze čtyřech komorových podavačů umístěných na skříni vozu, obslužných plošin a rozvodu vzduchu. Každý komorový podavač o obsahu 13 m³ má hruškovitý tvar, s kuželovým dnem. Horní část komorového podavače je opatřena plnícím hrdlem o jmenovité světlosti 440 mm. Dolní část komorového podavače je opatřena hrdlem o průměru 500 mm. K hrdlu je přišroubovaná spodní část nádoby s provzdušňovacím zařízením a uzávěrem dopravní hubice. Dopravní hubice je umístěna nad spodní části nádoby a navazují na ni dvě dopravní kolena, které jsou vyvedena na obě strany vozu a opatřeny objímkami na připojení dopravního potrubí. Vyprazdňování probíhá vždy na jednu stranu vozu.
Provzdušňování spodní části nádoby je opatřeno tkaninou pod kterou se přivádí tlakový vzduch. Tlakový vzduch v podavačích je možné kontrolovat manometry na snímatelném panelu. Do každého podavače je přiváděn vzduch do horní části, do spodní a do dopravní hubice přes mikroporézní vložku.
Komorové podavače byly svařovány z lisovaných dílů - segmentů, u poslední série typu 495 od vozu 8-87420 dochází ke změně způsobu výroby a střední díl komorového podavače je již tvarován výbuchem stejně jak u pozdější výroby typu 451 a 451.1. Tento zpúsob lze jednoznačně identifikovat provedením svarů na komorovém podavači (odlišný způsob výroby komorových podavačů měl prototyp 8-87000).
Pro spodek vozu typ 495 platí technické podmínky TP 36-117/61, pro část vzduchotechniky TPE 26 121/2-61 z ledna 1961.

Je vhodné se alespoň okrajově zmínit o způsobu dodávání vozů Raj, které je přece jen poněkud odlišné od jiných vozů. Od prvních vozů typu 495 se jedná o výrobu spodku vozu - v mnoha dokumentech, výkresech zvaný přepravník, ve vagónce - spodky pro první vozy typu 495 dodával podnik ČKD Tatra n.p., závod Tatra Smíchov u dalších pak již Vagonka Poprad, na tento spodek montovalo ZVVZ Milevsko vzduchotechnické zařízení včetně komorových podavačů tedy tlakové nádoby. Přepravník - spodek doplněný o vzduchotechniku, tedy již kompletní vůz byl dodáván koncovému zákazníkovi. Objednatelem přepravníku - spodku byly ZVVZ Milevsko. Vagónka Smíchov/Poprad ručila za spodek, pojezd, brzdu vozu. Proto jsou ke všem typům vozů dvoje technické podmínky - pro spodek a zvlášť pro vzduchotechniku.
Spodek byl převzat přejímačem ČSD ve vagónce a pak přepraven do Milevska, kde proběhla druhá přejímka po kompletaci vzduchotechniky vozu.

K nátěrům několik základních informací z korespondence dílen v Krnově s Ústřední správou železnic - viz. níže naskenované dokumenty. Z těchto dokumentů vypadá vše jasné a jednoduché.
Vozy ČSD skříň čevenohnědá ČSN 8440 a podavače (nádoby) chromová žluť tmavá ČSN 6400, pro odlišení vozů soukromých byla jejich skříň zelená odstínu ČSN 5700.
Ale jaká byla skutečnost - v minulosti hodně divoká. Zejména co se týče komorových podavačů (nádob) jsou na dnes existujících vozech odkrývány vrstvy barev odstínů žlutozelené, okrové až hnědé - ta velmi často. Se skříněmi vozů to již tak divoké není, v zásadě převážně zelená ČSN 5700 a červenohnědá ČSN 8440.
Důvodem různých barevných odstínů byly nejspíš problémy s dodávkou barev žlutých odstínů, závislých na tehdy nedostatkových komponentech a tak se stříkalo tím co bylo. Ke standardním barevným odstínům se vozy vracely až na přelomu 80. a 90. let minulého století a hned pak následovala vlna nových barevných schémat podle jednotlivých firem.
Oblast nátěrů je o vozů Raj tak bohatá a složitá, že k jejímu alespoň částečnému popsání je samostatný článek doplněný bohatou obrazovou přílohou. Vzhledem k tomu, že zajímá hlavně modeláře je publikován na modelářském webu OstraMo http://ostramo.parostroj.net/vozidla/barvy_3/barvy_NV_3.html

K popisům vozů Raj: Popisy nijak zvlášť nevybočovaly z popisů jiných nákladních vozů.
Vozy typ 495 - začínaly s 6-místnými čísly, rohové značky brzdy měly na skříni, po zavedení 12-místných čísel měly číslo v jednom řádku jak např. plošinové vozy, některé vozy po obdržení 12-místného čísla neměly napsánu písmennou řadu vozu. Po převedení k CEVA mají mimo domovskou stanici uvedeno na skříni i zařaditele vozu.
Vozy typ 451 a 451.1 - 12-místné číslo je psáno klasicky do více řádků jak na skříňových vozech, rohové značky brzdy dávané na vůz do roku 1977 jsou na rámu vozu. Na voze - na skříni uveden zařaditel, případně ložné zboží.
Popisy na skříni provedeny bílou barvou včetně nápisu zařaditele.

Období 60. a 70. let

Vozy typu 495
Vozy byly dodávány od roku 1961 a celá série typu 495, vyráběná v letech 1961 - 64 dostala po vyrobení stará 6-místná čísla. K prvním dodaným vozům byl dle tehdejších zvyklostí vydán výkres 3-495-20-2 z 1.9.1964 se seznamem dodávek všech vozů typu 495. Ze seznamu je vidět, že tam byly nejen vozy pro veřejnou železniční síť, dodané pro vlastníka ČSD s čísly v intervalech 8-84xxx a 8-87xxx, pro podniky v intervalech 560xxx a 580xxx, ale i vozy dodané pro neveřejnou dopravu - vlečkovou dopravu - Stavební stroje Zličín a Královodvorské železárny n.p., které nedostaly 6-místná čísla, pouze interní označení vlečkaře.
Pochybnosti na první stránce seznamu budí poněkud číslo prvního "privátního vozu Raj" pro Žďárské strojírny a slévárny, n.p. - 579 487 P. Toto číslo vozu se v přečíslovacích seznamech z roku 1966 nevyskytuje, ale naopak je tam vůz Raj 580 091 ve společné skupině s čísly dvou vozů pro Krajské vodohospodářské středisko, který na výkrese 3-495-20-2 není.
U prvních vozů jsou u dodávky pro podnik Calofrig n.p. Borovany, které obdržely čísla vozů bez ruční brzdy. Vozy dostaly čísla 560 753 až 758, po roce 1966 přečíslovány na 27 54 096 0502-5 až 0507-4, z těchto vozů - dnes existující vůz čísla 84 54 9305 979-2 se technicky neodlišuje od ostatních, ruční brzdu má.
Většina dodaných vozů byla, ale určena na přepravu cementu a byla dodávána ČSD (jako zákazník uvedeno Ministerstvo dopravy), kde začínaly čísly 8-87001 (číslo 8-87000 měl prototyp s odlišným řešením lávek...), po přečíslování po roce 1964 podle vyhlášky UIC 438 z roku 1964 naplnily intervaly 9321 až 9323, posledním vozem tohoto přečíslování je vůz čísla 932 3018-7. Písmenné označení na vozech bylo Uaces/Raj. Písmeno "e" v řadovém označení ve vyhlášce UIC označovalo vůz pro přepravu cementu.
V tomto období existují i ojedinělé případy odprodeje vozu ČSD k podnikovému vlastníkovi, tedy převod do intervalu 097x.
Vozy soukromých vlastníků, tedy ve vlastnictví podniků dostávaly při dodání v letech 1962 -64 čísla z intervalu 560xxx a 580xxx a byly po zavedení dvanáctimístných čísel dle vyhlášky UIC 438 přečíslovány do intervalu 0970. Číslice 0 na pátém místě označovala vůz, který není vlastnictví "železniční správy", v Československu - ČSD, doplněno písmenem P v rámečku za číslem.
Například vůz 580092, Krajského vodohospodářského střediska Ostrava pro přepravu chemikánu byl přečíslován na 27 54 097 0037-2. Písmenné označení vozu by mělo být Uas/Raj. Zda skutečně na vozech bylo není doloženo fotografiemi.

V roce 1974 nastává změna číselného označení, protože vozy typu 495 vlastněné ČSD byly převedeny pod vlastnictví Cementáren a vápenek, GŘ Praha nebo GŘ Trenčín (zkráceně CEVA). V důsledku tohoto převodu obdržely vozy interval soukromých vozů 097x. Po převedení do tohoto intervalu obdržely vozy písmenné označení Uas/Raj, přesně dle písmenného označení mezinárodně přiřazeného k jednotlivým intervalům ve vyhlášce UIC 438-2.
I toto období přináší přesuny vozů mezi vlastníky, nejčastějším případem jsou převody - odprodeje například ze Zemědělského zásobování do vlastnictví CEVA a s tím související číselné změny vozu v rámci intervalu 097x.
Do vlastnictví CEVA nebyly převedeny od ČSD vozy Raj, které používaly organizační části ČSD - EŽ, ŽS, ŽPSV, ŽOS. Tyto vozy byly přečíslovány do intervalu 9323.

Vozy typu 451 a 451.1
Po zdánlivě jednoduchém číslovacím začátku přichází další výroba typu 451 od roku 1967 a typu 451.1 od roku 1973. Tyto vozy byly dle dosavadních poznatků dodávány již jen přímo do jednotlivých podniků, tedy jako vozy soukromé již od začátku výroby typu 451 tedy od roku 1967 až do konce roku 1980, kdy již byly dodávány vozy 451.1. Byly tedy dodávány v intervalech začínajících nulou 097x a ke konci 70. let - od roku 1979 i v intervalu 096x, který nebyl určen pro vozy na přepravu volně ložených hmot s vyprazdňováním vzduchem, ale prostě v intervalu 097x došla volná čísla.
Už v této době ihned po dodání jsou zaznamenány převody vozů mezi jednotlivými podniky, kdy např. vozy dodané do Cementárny Mokrá odchází ještě koncem 60. let do Prachovic. Tyto převody vozů mezi podniky, které se děly ještě před převodem většiny vozů typ 495 na cement pod jednotné vlastnictví CEVA přinášely sebou i změnu čísla, protože docházelo ke změně zařaditelské smlouvy, změnně zařaditelel. V tomto bodě je nutné zmínit, že pod křídla CEVA nepatřily tehdy všechny vápenky ani cementárny. Mimo podnik CEVA byly např. vápenky ve Vitošově (Rudné doly Jeseník), Štramberku (Vítkovické železárny) a Varíně (Třinecké železárny). Ale k stejnému datu do majetku CEVA byly převedeny i vozy do té doby samostatných cementáren a některých vápenek. I vozy v majetku CEVA, dle informací pamětníků, byly mezi jednotlivými závody přemisťovány podle plánu výroby jednotlivých závodů v daném roku, ale v rámci CEVA se číslo vozu neměnilo, byly stále v rámci velkých zařaditelských smluv s jednotlivými správami drah, měnila se pouze domovská stanice.
Písmenné označení vozů typu 451 a 451.1 v tomto období shodně s vozy typu 495 bylo jednotně Uas/Raj odpovídající přidělenému intervalu 097x. Vozy v intervalu 096x, který je příslušný vozům s písmenným označením Ua měly označení či Uas/Raj, rovněž na evidenčních kartách je vozů označení Uas/Raj mají.
Ovšem u nově dodaných vozů se v letech 1973 a 1974 na evidenčních kartách objevuje písmenné označení Uaces, zda byly vozy takto dodány není potvrzeno fotografií vozu. Pravděpodobné je, že po první revizi měly vozy již písmenné označení Uas/Raj.

Období 80. let
K velké změně dochází od roku 1981, vyhláškou UIC 438-2 , pátým vydáním a vyhláškou OSŽD 589, jejím druhým vydáním, soukromé vozy opouští intervaly začínající nulou a jsou jim nově přidělována čísla z intervalů shodných s vozy ve vlastnictví železničních správ a lépe definující technické parametry vozu. Nejprve se to dotýká nově dodávaných vozů, které jsou od roku za 1981 dodávány již s novými čísly v intervalech 9322, 9323 a 9205. Důvodem tohoto předstihu u nově dodávaných vozů bylo to, že v mezinárodním provozu musela být změna provedena do 31.12.1984 a u vnitrostátního provozu do 31.12.1985. Předstihem bylo zajištěno, že nebude muset být číslo měněno mimo tehdy 4 letou revizní lhůtu vozu. V roce 1981 byla provedena změna z intervalů začínajících nulou i u všech Raj tařaděných konernem CEVA, o důvodech proč tak bylo provedeno již v roce 1981 nevíme. U vozů Raj jiných zařaditelů (TŽ Třinec, VŽKG závod Štramberk.... mimo koncern CEVA), se s přečíslováním začalo v roce 1984 a protáhlo se až do začátku roku 1986 tak, jak vozy těchto zařaditelů chodily do revizní opravy. Přečíslování každého vozu bylo vždy doloženo Osvědčením o převzetí, které zajišťovala místně příslušná vozová depa. Písmenné označení se někdy měnilo až dodatečně, zejména pokud byl vůz přečíslován mimo revizní opravu, obnovu nátěru.
Přečíslování vozů se dělo dle příslušnosti k jednotlivým zařaditelům a domovským stanicím bez ohledu na typ vozu souvislou číselnou řadou. Tudíž nejsou zde číselné skupiny pro jednotlivé typy vozů, ale pro zařaditele. Podnik, který měl vozy dodané v několika letech po sobě a vozy nebyly v nepřerušené číselné řadě v intervalech s nulou na začátku, má po přečíslování vozy srovnané číselně za sebou viz výše přečíslování vozů n.p. Prefa závod Ostrava Třebovice. Např. závody cementáren Ostrava, Hranice, B. Maloměřice měly vozy v rozsahu čísel 930 5 151 ač 365 vždy každý závod ucelená číselná řada a Mokrá 930 6 236 až 526. Přečíslování se tedy dělo do intervalů 9305 až 9308, 9321, 9322, 9323 a do intervalu 9205 - v oblasti Severozápadní a Jihozápadní dráhy. Objevuje se i interval 9309, který nepatří podvozkovým vozům, ale jak již bylo napsáno k intervalům 097x a 0960, vozů Raj bylo hodně a číselné intervaly určené pro tento technický typ vozu ve vyhlášce UIC 438-2 nestačily pro obrovskou flotilu těchto vozů provozovaných v Československu
A pak nastávaly změny čísel zejména z důvodů režimů provozování, již výše zmíněné přesuny mezi jednotlivými závody koncernu CEVA podle plánu výroby pro daný rok změnu čísla nepřinášely. I v tomto období docházelo ke změnám zařaditele vozu, lze je vysledovat ojediněle ze zařaditelských smluv, případně Osvědčení o převzetí, ale jednalo se o málo významné počty vozů.
Písmenné označení vozů se téměř sjednocuje na Uacs/Raj, vybočuje z tohoto interval 9205, který má ve vyhlášce UIC přiděleno písmenné označení Uac, takto je například na fotografii označen vůz Rakony Uac (Raj) 83 54 9205 413-4.

V přečíslovacím schématu vozů z roku 1981 jsou pro případné vozy Uacs/Raj ČSD vyhrazeny čísla v intervalu 9323 pořadová čísla 000 až 199 od čísla 200 pokračují v tomto intervalu vozy soukromé. Není ale důkaz, že ČSD byly vlastníkem vozu Raj a zařazeném v tomto intervalu. Čísla z intervalu 9323 000 až 199 byla přidělena vozům CEVA GŘ Trenčín - např. Uas/Raj z roku 1977 ev.číslo 27 54 097 5283-7 dostal v roce 1981 číslo 39 54 932 3 130-6.

Je třeba doplnit, že v 70. i 80. letech minulého století nakupovaly vozy Raj i organizace zabývající se výstavbou a údržbou železniční sítě - např. Železniční stavitelství, Elektrizace železnic. Tyto vozy dostávaly čísla SVS xxxxx a EMV xxxxx. UIC 12- místná čísla tyto vozy dostaly až v 90. letech minulého stoletív souvislosti se zákonem o drahách.

Uvedeme si pár příkladů vývoje čísel vozů:

typ 495.... 8-84184, výroba Smíchov výr. č. 152647/1963, dodán ČSD, přečíslován po roce 1966 na 27 54 932 2035-2, po roce 1968 na 37 54 932 2035-0, v roce 1974 předán CEVA a obdržel číslo 27 54 097 2259-0, v roce 1981 změnil číslo na 84 54 930 5 558-4, aby pak ještě jednou změnil režim na 83 54 930 5 558-5

typ 451.....27 54 097 0419-2, výr.č. Poprad 705/1969, Milevsko 685241 dodán Závody W.Piecka Nováky, po roce 1984 přečíslován na 84 54 930 9 043-3

typ 451.1.. 27 54 097 8173-7, výr. č. Poprad 032/1979, Milevsko 775190, dodán CEVA GŘ Praha, dom.st. V.Hydčice, v roce 1981 dostal číslo
83 54 920 5898-6 , pak přešel na 84 54 932 1111-2, dsosazení odpružených kluznic 1995 na 83 54 932 1111-3 a nakonec 83 54 9323 021-2 u firmy Hasit

typ 451.1.. EMV 39448, výr. č. Poprad 253/1979, Milevsko 785225, dodán ČSD Elektrizace železnic dom.st. Velký Osek, v roce 1997 přečíslován na 12-místné číslo UIC 84 54 9323 980-8

Začátkem 90. letech dochází k změnám čísel ať již z důvodů změn vlastníka, ale k největším změnám čísel vozů dochází při dosazování odpružených kluznic, kdy jsou měněny čísla včetně intervalů - tyto změny bývají  doloženy Osvědčeními o převzetí. Dodatky zařaditelských smluv, pokud se tyto doklady uchovaly.
Opět jsou vozům přidělována čísla bez ohledu na jejich typ.

Použité zdroje ke kapitole označení a číslování:
evidenční karty vozů Raj
doklady zrušených vozů Raj
zařaditelské smlouvy
přečíslovací seznamy 1966
přečíslovací schéma 1981
předpisy ČSD D14/III 1974, D14/III 1984, SR 119 (D)
Příručka - mezinárodní jednotné označení nákladních vozů (1968)
Výnosy k přečíslování vozů 1984