Po roce 1945 se projevoval citelný nedostatek vozů prakticky všech typů. Jedním z nejdůležitějších poválečných úkolů byla obnova parku nákladních vozů v té době především dvounápravových.
Prvním poválečným čtyřnápravovým krytým vozem byl vůz ř. Zsa. Byl to vůz na svou dobu velice moderní a v souladu s tehdejšími trendy víceúčelový, umožňující nakládku střešními násypkami sypkých hmot, bočními posuvnými dveřmi, čelními dvoukřídlými dveřmi kusového zboží. Vykládku sypkých produktů bylo možné provádět podlahovými výsypkami.
Konstrukční vývoj byl dokončen v dubnu 1954 v tehdejším Výzkumném ústavu dopravní a úpravárenské techniky v Praze. Hlavním projektantem byl ing. Veszelák.
Stavbou prototypu byla pověřena prototypová dílna smíchovské vagónky v Praze na Zlíchově. Výroba dílců byla zahájena ihned po předání výkresové dokumentace. V říjnu 1954 byla založena kostra spodku nově připravovaného vozu. A potom následovaly rychle další podskupiny. 4. listopadu 1954 se začala sestavovat první bočnice. Za měsíc nato byl vůz zavázán na podvozky typu 37-2 a přepraven do závodu Smíchov. Sedmého prosince byla provedena první zatěžkávací zkouško kostry vozu s vybedněnou střechou a kostrou budky. Stavbu prototypu po celou dobu pečlivě sledovali jak samotní konstruktéři, tak i pracovníci ministerstva dopravy. Z tohoto sledování vzešlo ještě během stavby prototypu několik námětů, které byly také na něm realizovány. Jedním z nich bylo například doplnění sklápěcí lávky nad výsypkami, které usnadňovaly přístup k upevnění podlahových klapek do dveřních otvorů. Z další takové prohlídky vozu pracovníky ministerstva dopravy dne 1. 4. 1955 vzešel požadavek na přeznačení vozu na řadu Zsac, neboť vůz byl vybaven parním potrubím a byl určen pro vlaky s max. rychlostí 100 km/hod.

V létě 1955 byl vydán nový typový list vozu ř. Zsac s typovým označením 420.1. Jeho vydání podnítil nový požadavek ČSD na zvýšení únosnosti vozu na 50 tun. S řadovým označením Zsac zůstal pouze prototypový vůz, další vozy již průběžné parní potrubí neměly a proto dostaly řadové označení Zsa. V září 1955 byl vůz prohlédnut a kolaudován v Kyjově. Počátkem dubna 1956 byly pod prototyp zavázány podvozky typu 26-2 místo původních podvozků typu 37-2 s měkčím vypružením. 23. dubna 1956 se uskutečnila zatěžkávací zkouška ve stanici Adršpach. Vůz byl naložen pískem a odeslán do stanice Dubí u Teplic. Čtvrtého května se konala nárazová a rychlostní zkouška ve stanici Čierna nad Tisou, přičemž vůz byl naložen na 54 tuny. Během měsíce května proběhlo ještě několik zkoušek a prohlídka vozu ve výtopně v Praze-Vršovicích. V té době už bylo rozhodnuto o sériové výrobě vozu ve Vagónce Tatra v České Lípě. Proto úpravy, které se prováděly v listopadu 1956, byly dělány již v tomto závodě. Jelikož se v polovině padesátých let projevoval citelný nedostatek řeziva, došlo k vyzkoušení varianty bočních dveří z ocelového vlnitého plechu. Jedny tyto dveře byly také na vůz dosazeny a vůz byl zařazen do sledovaného provozu. Sériově se tyto dveře z vlnitého plechu objevily pravděpodobně až na typu 421. Podobně se uvažovalo o plechových dveřích brzdařovy budky. Zabudování, byť alespoň na prototypu, se nepodařilo zjistit. Objevil se také návrh na nahrazení výplní stěn dřevotřískovými deskami nebo vodovzdornými překližkami, který byl také zkušebně realizován.
Úvahy o náhradě dřeva kovovým provedením se nevyhnuly ani stupačkám a lávkám, kde mělo být provedení roštové. Předběžná cena vozu byla stanovena na 145 000 Kčs. Podle původní objednávky ze dne 4.ledna 1956 bylo objednáno 350 vozů na rok 1957. Počet objednaných vozů se však několikrát měnil, K dodávce vozů v roce 1957 nedošlo a v květnu 1957 bylo rozhodnuto, že v roce 1958 bude dodáván vůz typu 420.1, s brzdařskou budkou, a od ledna 1959 bude dodáván vůz typu 421, s brzdařskou plošinou.
Popis se zabývá především typem 421, vyráběným v mnohem větším počtu kusů. Tomu je také věnován typový výkres.

Vozy byly dodávány ČSD z v počtech dle následující tabulky: