Obnova a rozvoj dílen 1945 -1992

Obnova dílen a rozvoj 1945 - 1992

Relativní nepoškozenost lokomotivky a nadšení zaměstnanců z osvobození, umožnily již 9. května dokončit první opravu lokomotivy v osvobozené republice. Po osvobození sovětskou armádou byly dílny ve vojenské správě. Předání do rukou představitele československého státu proběhlo 6. června 1945 mezi majorem Kolikovem z velitelství 4. ukrajinského frontu a ing. Noskem z národního výboru města Ostravy. Začala etapa obnovy objektů zničených na konci války. Vzhledem k rozsáhlým poškozením vozovek, staré vozovky z roku 1874, malé štěpánské kůlny a nové "protektorátní haly" Rybníka, byla jejich obnova prioritní. Na zachovalé betonové sloupy haly Rybník byla hned v roce 1945 Vítkovickým těžířstvem a strojírnami vyprojektována ocelová střešní konstrukce a již v roce 1947 byla hala vozovky zvaná Rybník uvedena znovu do provozu. V roce 1948 bylo schváleno rozšíření v rozsahu válečné druhé etapy. Rozšíření bylo v rozsahu čtyř polí směrem k Svinovu. Stavba rozšíření byla ukončena v roce 1952. Tak vznikla stávající hala Rybník. Jako nedostatek si do dnešních dní přinesla délku pole 16 metrů a tím i omezení z pohledu využití pro delší vozidla, vzhledem k přesuvnám uvnitř haly.

Opravené vozy Vsa před halou Rybník v šedesátých letech.	V šedesátých letech byly v ostravských dílnách opravovány cisterny

Následovala výstavba vozovky na místě staré vozovky a staré štěpánské kůlny - dnes hala Štěpánka část zvaná "ocelová". A tak již v roce 1947 získávají ostravské dílny původní kapacitu opravárenských stanovišť. V roce 1948 byla zahájena výstavba haly "Kolovka", ale ještě v roce 1951 je v popisu dílen uváděna jako nedokončená. V roce 1950 završila obnovu poválečných škod výstavba nové kotelny. Po druhé světové válce došlo k postupnému zúžení sortimentu opravovaných vozů na vozy nákladní včetně vozů kotlových. V sortimentu opravovaných parních lokomotiv převládaly lokomotivy pro nákladní dopravu. Opravárenská činnost se přizpůsobila dopravním poměrům orientovaným na těžkotonážní hnutí a jiné metody práce, prosazované v oblasti dopravy. Extenzivní rozvoj hospodářství byl charakterizovaný obrovským nárůstem objemu nákladní přepravy, který ovlivnil další rozvoj ostravských dílen. Projevoval se například značným poškozením vozidel přicházejících do opravy. V roce 1961 byla zahájena "generální oprava" haly Štěpánka - části nová Štěpánka. V důsledku orientace stavebního průmyslu na velké stavby socialismu byla prováděna oprava z větší části "svépomocně"a protáhla se až do roku 1965. Tato v podstatě novostavba byla provedena jako betonová konstrukce systému Bedáň, která ve své době byla považována za provizorium na 10 let. Dnes je to část haly Štěpánka zvaná "betonová". Dnes má toto provizorium 37 let, počátkem devadesátých let byla provedena expertíza haly v souvislosti s poddolováním za účasti starého pána Ing. Bedáně, která prokázala dobrý stav konstrukce. Tato dostavba dala hale Štěpánka dnešní parametry.

Stavba "betonové" Štěpánky systému "Bedáň"	Nový vstup do lokomotivky na snímku z konce padesátých let
Ve stejné době dopadla na ostravské dílny těžká rána osudu. V souvislosti se sníženou potřebou oprav parních lokomotiv (elektrifikace hlavního tahu přes Ostravu) bylo rozhodnuto o zrušení lokomotivky. K 1. lednu 1961 byla hala lokomotivky předána Vítkovickým železárnám Klementa Gottwalda a to včetně zařízení a zaměstnanců. Ještě v roce 1958 prošlo lokomotivkou 160 parních lokomotiv střední nebo vyvazovací opravou.

	V opravách vozů postupně narůstal podíl čtyřnápravových vozů. V roce 1963 již bylo ve středních opravách opraveno více čtyřnápravových vozů než dvounápravových. Opravárenská činnost byla negativně ovlivňována stavem dopravní činnosti - nepravidelné přistavování vozů, špatný technický stav (způsobený na jedné straně konstrukcí vozu a konstrukčním materiálem, na straně druhé zacházením s vozy, již vzpomínané těžkotonážní hnutí, zacházení přepravců s vozy při vykládce a nakládce) nedostatečné zásobování materiálem a náhradními díly. Přes tyto nedostatky dosahovaly ostravské dílny vysokých výkonů v opravách vozů. Zároveň patřily v rámci dílen k nositelům technického pokroku v opravách nákladních vozů a dílů vozidel - linkové způsoby oprav dílů (nárazníky, rozvaděče, podvozky, pružnice,...), hydraulická rovnací zařízení, čištění vozů před opravou a oprava vozů na podvalnících.
Rovnací zřízení skříní čtyřnápravavových vozů	Bylo to umožněno postupnou specializací na opravu
vysokostěných otevřených vozů, podle vládního usnesení z roku 1973. Svého vrcholu dosáhla tato specializace v osmdesátých letech kdy byly opravovány pouze dvě řady vozů Vte a Uae všech skupin. V osmdesátých létech se stav zaměstnanců pohyboval okolo 1300, závod Ostrava měl 96 opravárenských stanovišť pro opravu nákladních vozů a ročně prováděl 6000 až 7000 oprav nákladních vozů. Řízení "dílenské" služby ČSD prošlo od roku 1945 několika reorganizacemi. Stručný výčet organizačních změn do roku 1990: 1949 - Československé dráhy n.p., dílny pod oblastním ředitelstvím, 1950 - dílny podřízeny přímo ústřednímu ředitelství, 1955 - vznik Dílen pro opravu vozidel, 1956 - vznik Hlavní správy dílen, 1958 - ČSD - Sdružení pro opravu vozidel, 1963 - Správa dílen pro opravu vozidel, 1971 - Federální ministerstvo dopravy, odbor 17, 1974 - VHJ ŽPO jako samostatná ekonomická jednotka pod FMD, dílny přejmenovány na ŽOS (Železniční opravny a strojírny), 1989 - Státní organizace ČSD a zrušení VHJ ŽPO. Byly to změny, které vždy zanechaly stopy v dílnách, ale dílny nebo ŽOS stále pracovaly na udržení provozuschopného parku železničních vozidel ČSD. Investiční činnost většího rozsahu se do dílen vrátila v roce 1979 uvedením do provozu ostřikovny čtyřnápravových vozů, situovanou na vstupní kolej do haly Rybník. V roce 1991 byla uvedena do provozu čistírna odpadních vod.