Zestátnění dílen - dílny ve správě k.k.St.B.
V rámci převzetí KFNB státními drahami, přešly i dílny na základě zákona z 31.10.1906 pod správu státních drah (kkStB), které zřídily ve Vídni samostatné ředitelství pro KFNB.
Po stavební stránce se v prvních letech po převzetí přívozských dílen státem uskutečnily jen drobné úpravy. Koncem roku
dilny2a.jpg (30234 bytes) 1906 bylo do zásobovacího skladu zavedeno vysokotlaké parní topení, v příštím roce došlo k prodloužení přechodové lávky nad nádražním kolejištěm, které se rozšiřovalo. Podle projektu  z roku 1907 vedla nová část lávky střechou původní dílenské budovy z roku 1847, sloužící tehdy jako kovárna. Brzy po tomto roce byl tento nejstarší objekt dílen zbourán, zřejmě na základě požadavku na rozšíření nádražního kolejiště. V plánech z roku 1914 již zakreslen není.
Neuskutečnil se v celém rozsahu generální projekt rozšíření dílen z let 1907-1914. Projekt zahrnoval rozšíření lokomotivky severozápadním směrem a vybavení její nové části jeřábovou drahou a dalšími stroji, výstavbu nové kotelny se čtyřmi kotly, příslušné rozšíření kolejiště a další úpravy. Celková plocha dílen se měla zvětšit o více než 50 000 m2.
V roce 1912 byly upraveny objekty vozovky a doplněny jednou lodí směrem ke kovárně zvanou “malá štěpánská kůlna”, vznikl tak prostor přímo ve vozovce pro soustružnu, kolovku a truhlárnu. Tyto úpravy v rozmístění technologie navazovaly na výstavbu druhé vozovky. Vozovka postavená rovněž v roce 1912 je na výkresech označována jako “velká štěpánská kůlna”, vznikla na místě vyvazovací haly před vozovkou směrem na Svinov. Své jméno dostala údajně podle konstruktéra Stephana. Byla totiž ve střešní části zhotovena z dřevěné nosné konstrukce systému Stephanových vazníků. Konstrukce zdí byla tvořena hrázděným obvodovým zdivem a na střeše bedněním, potaženým lepenkou.
Stručný výčet stavebních změn v posledních předválečných letech a během války již sám naznačuje, že přívozské dílny dostávaly stále vyšší pracovní úkoly. Zvláště válečný železniční provoz kladl vysoké nároky na opravárenskou činnost. Bylo nutno přizpůsobovat vozy pro válečné účely, ať už pro dopravu zbraní, vojáků, koňů na frontu a raněných do lazaretů.
Všechny záměry z doby před první světovou válkou a během ní se neuskutečnily. Podle projektu z roku 1914 měla být vybudována rozsáhlá vozovka a značně rozšířeno kolejiště v jejím okolí.  O dvě léta později však na vyhlédnutém místě vznikla jen menší provizorní hala, ve výkresech označovaná jako výpomocná vozovka, byla dřevěná, zastřešená lepenkou. Opravovaly se v ní vozy, které nevyžadovaly vývaz dvojkolí. Stála v místech dnešního konce sociální budovy haly Rybník a byla zničena na konci druhé světové války.

kkstbraz.gif (3346 bytes)
I když ve válečném období byly s opravou vozů značné těžkosti, nesloužila nová Štěpánka jen těmto účelům a je zřejmé, že se už i v plánech výstavby počítalo s jejím přechodným využitím pro ještě naléhavější vojenské potřeby. V blízkosti dílen u tzv. říšského mostu přes Odru, který spojoval Ostravsko s tehdejším pruským Hlučínskem, vzniklo provizorní vojenské letiště. Podle vzpomínek pamětníků byla ve Štěpánce opravována poškozená vojenská letadla. V průchodu mezi “novou štěpánskou kůlnou” a starou vozovkou se letadla zkoušela; vrtule byla při motorové zkoušce roztáčena ručně, když podvozek se zadní části letadla byly uvázány ke kolejím lany podvléknutými pod kolejemi. Letecké dílny byly do Ostravy přestěhovány z Vídně a jejich celý personál byl vojenský.