Vedení dílen

Přednostové, ředitelé, náčelníci...

V prvním roce po uvedení lipnicko - bohumínského úseku Severní dráhy Ferdinandovy do provozu bylo přívozské nádraží, topírenská i dílenská služba pod jednou správou. Nejvyšším funkcionářem společnosti KFNB tu byl přednosta

místního inspektorátu (Platzinspektorat) ing. Stockert (inspektorát sídlil zpočátku přímo ve staniční budově, později v činžovním domě před nádražím). Jeho zástupcem pro staniční věci a tedy prvním ostravským přednostou byl ing. Knauer, dříve asistent ing. Hummela na stavbě trati do Bohumína.
Samostatnou správu měly dílny od roku 1848. Prvním dílenským přednostou byl od roku 1848 do roku 1886 Heinrich Gaillard, narozen roku 1816 v Riesenburgu ve východním Prusku. V roce 1840 nastoupil u KFNB jako strojvedoucí a téhož roku obviněn z porušení povinností při vjezdu do stanice Břeclav (5.12.1840), kdy došlo k lehkému poškození lokomotivy Atlas po najetí na vozy. Jako trest mu byla vyměřena pokuta 50 zlatých a byl přeložen na trať do Stockerau. Tyto nepříjemnosti mu nezabránily v kariéře a následném postupu na místo dílovedoucího strojních dílen v Moravské Ostravě - Přívoze, který zastával do roku 1886. Při odchodu do výslužby mu byl dokonce udělen "zlatý záslužný kříž s korunou". Jeho nástupcem byl v letech 1887 až 1897 ing. Simon, po něm od roku 1898 do roku 1918 ing. Walzel.

Pro své zaměstnance zajišt'ovala od začátku provozu společnost Severní dráhy ubytování, jaké považovala za přiměřené jejich pracovnímu zařazení. Je pochopitelné, že právě tak jako u jiné tovární bytové výstavby tu pozorujeme značné rozdíly v kvalitě a velikosti úřednických a dělnických bytů. Současně se stavbou nádražních objektů byly před nádražím postaveny dělnické kasárny a úřednický činžovní dům. Výstavba dalších dělnických a úřednických bytů, plánovaná i s ohledem na pozdější potřebu, se realizovalo v letech 1871 až 1873.

V roce 1850 bydleli v hlavní nádražní budově Stockert a Gaillard, v úřednickém činžovním domě Knauer a dalších 5 zaměstnanců (technický kancelista, kancelista dílen, vozební mistr, dílenský předák a zámečník). V hlavní dílenské budově bydlel vrchní čistič s rodinou a topič. Po jednom bytu bylo v nádražním skladišti a obou strážních domcích.

Dozorce točen František Hrusík, syn přívozského tkalce, byl ubytován dokonce v tzv. boční kůlně. Další železniční dělníci, hlídači, posunovači, baliči, kancelářští sluhové, podavači, čerpači vody a personál, obsluhující přívod pitné vody, zámečníci, kováři, truhláři, mazači aj. bydleli v dělnických kasárnách nebo soukromých bytech v Přívoze, ojediněle v Mor. Ostravě. Pocházeli z největší části z rodin místních tkalců, soukeníků nebo podruhů. Po převratných událostech roku 1918 podléhaly přívozské dílny Ředitelství státních drah v Olomouci. Byly vlastně jedinými samostatnými železničními dílnami na Moravě. Ing. Walzela vystřídal ve funkci přednosty na krátkou dobu jeho náměstek ing. Pollak, v letech 1919 až 1928 ing. Josef Egermeier, který přišel na Ostravsko z Plzně.

Po něm byl až do roku 1934 přednostou ing. Čumpelík. Po kratičké době působení ing. Pračky nebylo v roce 1935 místo přednosty obsazeno, jeho práci konal náměstek ing. Ladislav Klíma, který se stal přednostou v roce 1939. V letech 1936 až 1939 vedl dílny ing. Volšík.
Ing. Klíma zůstal ve funkci přednosty dílen celou válku i krátkou dobu po válce. Po něm nastupuje na krátký čas do funkce přednosty ing. Štětka. A přichází rok 1948 - komunistický převrat, údernická hnutí a v roce 1951 první "dělnický ředitel" tj. politický funkcionář KSČ, Kratochvíl dosazený do Ostravy z Nymburka. V čele Ostravských dílen vydržel do roku 1958.

1958 - 1965 František Šejda - dílny přišly o lokomotivku a část kvalifikovaného personálu. 1965 - 1974 Ing. Rudolf Hajda - přivedl dílny k železničnímu opravárenství a postupné specializaci na otevřené nákladní vozy. 1974 - 1985 Zdeněk Štochel - pokračování specializace, která přinášela mechanizaci některých pracovišť, ale na druhou stranu snižovala potřebu kvalifikovaných zaměstnanců - pásová oprava, kde celý rok běžela oprava jednoho typu vozů. 1985 - 1992 JUDr. Zdeněk Bajgar - neustálé zvyšování výkonů - zavádění komplexní socialistické racionalizace, objektivizace a programu robotizace - v podstatě naplňování směrných čísel vybudovaných robotizovaných pracovišť, která po ústupu od státních plánů všemi směry, budovaných na jiných než ekonomických principech, byla v mnoha případech zrušena. 1992 - 1998 Ing. Vladimír Trdý CSc. - privatizace dílen s následným špatným hospodařením a neuváženým investováním vede po snížení zakázek ze strany ČD k finačnímu kolapsu v září 1998, 1998 - Ing.Petr Šuška - firmu i s obrovskými dluhy kupují bratři Šuškové se záměrem obnovit prosperující dílny.