Severní dráha císaře Ferdinanda postupovala při zajištění opravárenských služeb jinak než první koněspřežné železnice na našem území a nesjednávala jes externími firmami. První známá písemná smlouva o údržbě a opravách 236 železničních vozů koněspřežné železnice z Českých Budějovic do Lince je z 24.10 1827uzavřená v Kaplici mezi panem Františkem Antonínem rytířem Gerstnerem ve jménu c. k. privil. prvního rakouského železničního podniku na straně jedné a Johannem Sautzkemna straně druhé.
Pro zajištění provozní a opravárenské služby zřizovala Severní dráha císaře Ferdinandova ve významnějších stanicích své dílny, které uváděla do provozu současně s otevřením železniční stanice. Některé měly krátký život – zanikly, ale většinou se z nich staly výtopny a správkárny u výtopen pro jednodušší opravy prvních parních lokomotiv a vozů. Z těch důležitějších se staly velké dílny. První větší dílny Severní dráhy císaře Ferdinanda byly zřízeny ve Stockerau, v dnešním Rakousku v roce 1841. Tyto dílny měly asi 50 zaměstnanců, většinou to byli truhláři. Na území dnešního Česka byly první dílny zřízeny Severní dráhy císaře Ferdinandav roce 1839 v Brně. Lokomotivní dílenská remíza i vozová dílenská remíza sídlily v podobném objektu ve tvaru dvanáctiúhelníku, každá byla na jedné straně postavené železniční stanice. Uprostřed remízy v dvoraně byla točna. Obě dílenské remízy měly po 11 dílenských, opravárenských stanovištích.
Dílenské stroje (parní stroje, hříže, soustruhy, vrtačky…) v dílnách Severní dráhy císaře Ferdinandova pocházely v prvních letech provozu převážně z dovozu z Anglie, byly pořizovány souběžně s nákupem lokomotiv a vozů. Od padesátých let 19.století se začaly vyrábět vhodné stroje a zařízeníi na území bývalé Rakousko-uherské monarchie a později byly dílny vybavovány převážně domácími stroji. První dílenský personál byl nejprve zaučován anglickými mechaniky ze Stephensonovy továrny v čele s mechanikem Johnem Bailliem, který se stal prvním strojním ředitelem Severní dráhy císaře Ferdinanda. Ten však ve službách Severní dráhy císaře Ferdinandanezůstal dlouho a byl roku 1840 ze služeb Severní dráhy císaře Ferdinanda propuštěn.Stalo se tak na základě stížností cestujících na problémy, které vznikly po najetí vlaku s lokomotivou Herkules na odstavenou soupravu osobního vlaku u stanice Leopoldau.Byla to odstavená souprava vlaku do Vídně, který zůstal stát na trati pro opakovanou neschopnost lokomotivy Nordstern z Břeclavi.
Když Severní dráhy císaře Ferdinanda dosáhla Ostravy, byly při otevření železniční stanice v Přívoze (tehdy samostatná obec vedle Moravské Ostravy) dne 1. května 1847 dány ve stanici do provozu železniční dílny s výtopnou. Jejich umístění bylo přímo naproti staniční budově přes šest staničních kolejí.Výtopna označena na výkresech jako remíza pro lokomotivy i vagony byla vybudována naproti staniční budově, na ni navazovala spojovacím traktem budova dílen. Výtopnaměla tři koleje, které sloužily i k opravám lokomotiv a vozů. Napojení kolejiště na dílenskou budovu bylo možné výtopnou přes vnitřní točny nebo přesvenkovní točnu z šesté staniční koleje. Vzhledem na krátká vozidla v prvopočátcích železnice bylo využívání točen k propojení různých objektů a kolejí běžné. Rovněž se tato propojení přes točny používalo k přesunu materiálu na kolejových vozících a dvojkolí mezi jednotlivými pracovišti. K lokomotivní výtopně a dílnám patřily i sousedící skládky uhlí a dřeva. V prvních letech své existence měly přívozské dílny šestnáct stanovišť pro opravu vozů a dvě stanoviště pro opravu lokomotiv. Personál dílen v Přívoze (později Moravské Ostravě – Přívoze) byl od roku 1851 zaškolován v nově postavených hlavních dílnách Severní dráhy císaře Ferdinandave Floridsdorfu.
Dílny pro opravu vozů a lokomotiv ve Floridsdorfu byly větší. Při svém vzniku v roce 1852 měly 80 zastřešených pracovišť pro opravu vagónů a zastavěnou plochu o výměře 9280 m2. Jiným dílnám své doby v našich zemích se však přívozské velikostí vyrovnaly, nebo je i předčily. Tak např. železniční dílny v Kralupech měly zpočátku 50 zaměstnanců (v roce 1855), dílny v Ústí nad Labem 75 (v roce 1858).
V té době na území Moravy pracovaly stále ještě malé železniční dílny v Olomouci, Přerově a Brně.Tato pracoviště do deseti let od svého vzniku zanikla, případně zůstala v provozu již jen jako výtopna. Kdy došlo k organizačnímu oddělení ostravských dílen od výtopny, se nám nepodařilo zjistit.Je pravděpodobné, že to bylo až po roce 1870. Společnost Severní dráhy císaře Ferdinandav 70. letech 19. století provozovala dvě hlavní dílny, ve Floridsdorfu a v Ostravě – Přívoze. Na území Moravy byly výtopnyu Severní dráhy císaře Ferdinandav Břeclavi, Přerově, Moravské Ostravě a Brně – Horních Heršpicích.
 Vybavení výtopny a dílen bylo v prvních letech provozu ostravských dílen z dnešního pohledu na nízké technické úrovni. V polovině 19. století však patřila tato technika ke špičce toho, co bylo k dispozici. Železnice, těžba uhlí, výroba železa a jeho zpracování byly nositelkou technického pokroku své doby. K důležitým strojním zařízením dílen patřily zvedáky pro zvedání vozidel. Ty se obsluhovaly ručně.U lokomotiv, kde váha vozidla byla přece jen vyšší než u vozů, se dvojkolí vyvazovala ruční hříží (hříž je technické zařízení – jáma, do které se spustí dvojkolí pod lokomotivu a posune se bokem mimo kolej, kde se zdvihne nahoru – není tedy nutné zvedat celou lokomotivu, ale pouze dvojkolí). Ostravské dílny měly zpočátku něco málo přes šedesát zaměstnanců.Nejvíce bylo truhlářů, kovářů a soustružníků.
Dílny v Moravské Ostravě patřily společnosti Severní dráhy císaře Ferdinandaplných šedesát let a v průběhu těchto let dílny měnily rychle svoji velikost a vzhled. Po celou dobu, kdy ostravské dílny patřily společnosti, byly společně s dílnami v rakouském Floridsdorfu, hlavními dílnám společnosti Severní dráhy císaře Ferdinanda. Další výstavbu dílen ve vlastnictví společností Severní dráhy císaře Ferdinanda lze rozdělit do tří etap. První zahrnuje léta 1847 až 1874, druhá končí v roce 1898 a třetí končí v roce 1906, kdy byla společnost Severní dráhy císaře Ferdinanda zestátněna.