Motorové lokomotivy T 444.001 až 0113
poslední aktualizace 5.3.2002
 

Na základě požadavku ČSD, v souladu s trendem úspor spotřeby strategické suroviny - mědi a dobrými zahraničními zkušenostmi s hydrodynamickým přenosem výkonu, vyrobil národní podnik ČKD Sokolovo v roce 1959 dva prototypy motorové lokomotivy s hydrodynamickým přenosem výkonu s dvojím rozsahem rychlosti, pro středně těžkou traťovou službu do rychlosti 70 km/hod a pro středně těžkou posunovací službu do rychlosti 30 km/hod. Lokomotivy dostaly označení T 444.001 a 002.
Lokomotivy byly navrženy jako univerzální, pro středoevropské klimatické podmínky. Pravděpodobně po zkušenostech výrobce s návrhem a výrobou lokomotiv s elektrickým přenosem výkonu, kdy nedodržel požadované hmotnostní parametry lokomotiv, byl u návrhu této lokomotivy tak opatrný až lokomotivy tentokrát s hydrodynamickým přenosem výkonu byly příliš lehké pro stanovené zadání, hmotnost vyzbrojené lokomotivy byla pouhých 45,6 tuny.
Nespokojenost ČSD s prototypy vedla ke konstrukčním úpravám vedoucím ke zvýšení váhy lokomotivy. Toho bylo dosaženo prodloužením hlavního lokomotivního rámu o 600 mm, kdy váha vyzbrojené lokomotivy dosáhla 56 tun. Následující výroba série již nepokračovala v ČKD, ale v rámci industrializace Slovenska převzali výrobu v Turčianských strojárnách Martin, kde byl postaven již upravený "prototyp" T 444.0003. Postupně bylo dodáno dalších 110 lokomotiv, které byly zařazeny do provozu pod čísly T 444.0004 až T 444.0113. Lokomotivy byly vzhledem k absenci vytápěcího agregátu zařazovány většinou k posunu. Do oběhu hnacích vozidel na místních tratích byly zařazovány sporadicky. Oběhy byly totiž většinou smíšené pro nákladní i osobní dopravu a nemožnost zajistit vytápění osobních vozů parou v zimním období neumožňovala lokomotivy do oběhů zařadit. Pro odstranění tohoto nedostatku byla od řady T 444.0 později vyvinut řada
T 444.1, který již byla vybavena topným agregátem (naftovým kotlíkem) a měla odstraněny některé další nedostatky původní řady. Řada T 444.1 po svém nasazení do provozu již silněji zasáhla do stavu dominantních parních lokomotiv 423.0 na místních tratích. Poměrně dobré zkušenosti s provozem lokomotiv T 444.1 vedl ČSD k objednání 90 dalších lokomotiv řady T 444.0, které vycházely z řady T 444.1. Pro jejich odlišení byly zařazeny pod čísly T 444.201 až 290.
Lokomotiva T 444.016 typový výkres
Technický popis:
Konstrukčně je lokomotiva řešena jako podvozková, jednoagregátová. Hlavní lokomotivní rám je uložen pomocí čtyřech svislých závěsů na dvou dvounápravových podvozcích. Všechna dvojkolí lokomotivy jsou hnací.
Podvozky jsou svařované, bezrozsochové, ložiska dvojkolí jsou vedena kyvnýmy rameny podvozku. Pružiny vypružení podvozku jsou uloženy na rámu podvozku přímo nad ložiskovými skříněmi. Vodorovné vypružení rámu proti podvozkům je tvořeno svislými závěsy. Tažná síla je přenášena z podvozků na rám zvláštními ojničkami uloženými v pryži. Na každé nápravě je na válečkových ložiscích uložena dvoudílná skříň nápravové převodovky. Výkon z motoru je přes převodovku přenášen na dvojkolí pomocí kloubových hřídelí. Klopné momenty nápravových převodovek jsou zachytávány vodorovnými tyčemi na hlavní příčník podvozku.
Hlavní lokomotivní rám je svařovaný z dvou hlavní podélníků, příčníků a podélných výztuh. Palivová nádrž o objemu 4000 litrů ve střední části lokomotivy je integrovanou součástí rámu a zesiluje střední část. Na hlavním rámu je připevněna odnímatelná přední a zadní kapota. Podél obou kapot jsou ochozy pro přístup k bočním dveřím, zajišťujícím přístupnost agregátů lokomotivy.
Pod přední kapotou jsou umístěny je uložen hnací agregát, převodová skříň pomocných pohonů, kompresor, hlavní vzduchojem a startér. Hnací agregátem je přeplňovaný naftový čtyřdobý motor typu K 12 V 170 DR (III. série motoru) s jmenovitým výkonem 700 koní při 1400 ot/min. Přeplňování motoru provádí dvě turbodmychadla PDH 16S (23 500 ot/min) na výfukové plyny. Chlazení vody a oleje naftového motoru a chlazení oleje převedovky je uloženo pod zadní kapotou. Dva elektromotory zde nasávají vzduch přes termostaticky ovládané žaluzie, chladící články a vyfukují jej nad lokomotivu.
Hydrodynamická převodovka H 650 Lr je tříměničová s reverzní a redukční skříní. Jeden měnič je rozjezdový a dva jsou jízdní. Přenášený výkon převodovky je 650 koní při 1710 ot/min na výstupním hřídeli. Řízení převodovky, tj. řazení jednotlivých stupňů je automatické, později bylo na lokomotivách doplněna možnost ručního řazení stupňů strojvedoucím. Při traťovém režimu je pak využití jednotlivých jízdích stupňů následující - rozjezdový měnič - 0 až 22 km/hod, první jízdní stupeň 23 až 39 km/hod a druhý jízdní stupeň v rozsahu 40 až 70 km/hod. V automatickém režimu převodovky pak strojvedoucí ovládá lokomotivu pouze jízdním kontrolérem (pákovým) v rozsahu 7 stupňů.
Kabina strojvedoucího je vyvýšena, umístěna přibližně ve středu lokomotivy. Dvě ovládací stanoviště jsou umístěny diagonálně. Zadní stanoviště je vedlejší a proto je přístrojově vybaveno v pouze nezbytném rozsahu pro jízdu. Vytápění kabiny je provedeno radiátory napojenými na okruh naftového motoru.
Na lokomotivách je dosazena brzda Westinghouse s brzdičem Škoda-Božič N/O. Pískování je směrové u předních dvojkolí podvozků.
Nátěr:
První dva prototypy byly natřeny trochu odlišně. Základem je červená skříň s černým rámem a šedými podvozky. Skříň je doplněna u prototypů jedním širším pruhem a jedním uzším pruhem po obvodu lokomotivní skříně v barvě žluté. U sériového provedení je širší žlutý pruh na spodním okraji skříně doplněný úzkým proužkem, druhý úzký proužek je na horním okraji skříně. Samozřějmě se těmto lokomotivám nevyhnuly nátěrové jednotnosti pozdějších let, tj. červená skříň s šedou "střechou kapot" a šedým rámem.
Všechny fotografie - archiv Vlastimír Bek

S výrobou těchto lokomotiv se v Československu objevil nový výrobce - Turčianské strojárne Martin. Výroba lokomotiv se nikdy nestala u zdejších podniků hlavní výrobní náplní a zůstala v slovenských ZŤS vždy pouze "přidruženou" výrobou k zbrojařské
S výrobou těchto lokomotiv se v Československu objevil nový výrobce - Turčianské strojárne Martin. Výroba lokomotiv se nikdy nestala u zdejších strojařsko-zbrojařských podniků hlavní výrobní náplní a zůstala v slovenských ZŤS vždy pouze "přidruženou" výrobou k zbrojařské výrobě.
Lokomotivy prošly mnohými dětskými nemocemi. Mezi nejvážnější patřily závady na Hardy spojce mezi motorem a převodovkou, které byly příčinou dalších poškození lokomotiv včetně požárů. Spojky byly výrobcem upraveny a později dodávány kloubové spojky. Rovněž bylo vylepšeno rychlé odstavování motoru z provozu při poruchách vstřikovacích čerpadel nebo regulátoru. S těmito úpravami se zvýšilo provozní využití lokomotiv na 70%. V porovnání s více než 80% provozním využitím lokomotiv T 435.0 a T 458.0 a 1 to byly hodnoty nízké. Příčinu musíme hledat v malé spolehlivosti poháněcího agregátu - jeden z prvních přeplňovaných motorů ČKD. Přesto je koncem šedesátých let v provozu 110 lokomotiv (T 444.0003 je již vedena jako neprovozní a prototypy 001 a 002 již byly zrušeny).
Řez lokomotivou s popisem hlavních dílů
1
 naftový motor K 12 V170 DR
6
 pružná spojka pro pohon pomocných strojů
2
 turbodmychadlo PDH 16 S
7
 mechanická převodovka pro pohon pomocných strojů
3
 hydrodynamická převodovka H 650 LR
8
 kompresor
4
 vzduchojemy
9
 chladící ventilátory
5
 kloubový hřídel pro pohon pomocných strojů
10
 chladící blok