Popis historie a vzniku kolejiště
Moje domácí modulové kolejiště nevzniklo na základě plánovité přípravy a rozvržení, ale postupným vývojem od jednoho dílu - spíše dioramatu bez odpovídajícího rozhraní k dalším dílům (neměl jsem představu o kolejovém spojení - v literatuře často uváděný způsob spojení přes vložený kus kolejí či standardní kolejnicové spojky je schůdný maximálně při kolmém napojení jedné koleje). Po rozhodnutí přestavět první díl a přidat minimálně tři další pro umožnění alespoň minimálního provozu, byl upraven počet dílů na šest s rozměry vycházející z prvního dílu a odpovídající rozměru použitelné místnosti pro postavení. Rozměry čtyřech dílů jsou 32 x 130 cm a dvou 120 x 50 cm, po sestavení tvoří tolik diskutovaný ovál z pohledu smysluplnosti modelového provozu (viz. náčrt) . Z modelářského hlediska by bylo lepším řešením odstavné nádraží "za obzorem", ale domnívám se že u domácího kolejiště se modelář nevyhne jistým kompromisům (mnohé zaviní i to, že každý modelář je i trochu sběratel a vzniká požadavek na různorodost typů, epoch v modelovém provozu....).

mezi jazyky a srdcovkou obloukové výhybky. Vhodné řešení bylo nalezeno v jednoduchém stavebním postupu - na spojené díly a připravené podloží jsou položeny koleje (v tomto konkrétním případě kolejivo Pilz, samozřejmě kolejnice v metrových délkách) a fixovány dle použité technologie (lepení, hřebíčky, špendlíky..) stejně jako na monolitickém kolejišti, následně je pomocí mikrovrtačky (např. PROXXON Minimot 40) s otáčkami nad 10 000 a rozbrušovacími kotoučky síly 0,7 mm, průměr 22 a 38 mm) jednoduše oddělím (kolejnice i podlož), přičemž řezy jsou vedeny vždy kolmo na kolejnici. Kolejnice na jedné koleji nejsou vždy odděleny v jedné rovině k ose koleje - pouze při kolmém přechodu je vše v jedné rovině. Po jemném zabroušení otřepů a provedeném elektrickém propojení

K řízení jízdy vlaku je použit mikroprocesorový ovladač Conrad Electronic s řízením šířkou pulzu, který má možnost plynulého nastavení "váhy vlaku" - upraví se tím hodnota zrychlení při rozjezdu a zpomalení při brzdění. Ovladač reaguje na odpor soupravy - jízda do stoupání a klesání - upravuje výkon motoru. Ovladač je přepínatelný do posunovacího módu, kdy rychlost dosahuje asi 25% rychlosti nominální a je vypnuto nastavení hodnoty zrychlení rozjezdu a brzdění. Ovladač je možno napájet střídavým i stejnosměrným proudem.
Nyní je připojen na ovladač FZ1 dvoumetrovým kabelem, který umožňuje volný pohyb "strojvedoucího" okolo kolejiště. Připojení na FZ1 je z důvodů velkých rozdílů mezi maximálními  (neodpovídajícími) rychlostmi lokomotiv - prostě je nutno maximálku nastavit a na ovladači jet pak na doraz.

V současné době mám k provedenému kolejišti tyto výhrady (jsou způsobeny historii vzniku a při plánovitém řešení je možné se jim vyhnout) :
- špatně zvolená šířka užších modulů - 32 cm je pro nádraží i za cenu "odsunutí" nádražní budovy mimo plochu málo
- délka kratších modulů měla být ponechána na 130 cm tedy shodných s moduly 32 x 130 - umožnilo by oblouky o poloměru 600 mm místo stávajících 500 a 550 mm.
- poněkud krátká mezistaniční vzdálenost a tím stísněnost a tím i ne zcela odpovídající rozmístění vjezdových návěstidel a předvěstí (bohužel ve vztahu k rozměrům použitelných domácích prostor k postavení neřešitelný problém)

K použitému materiálu na stavbu:
Jednotlivé moduly mají klasickou roštovou konstrukci při obvodových prknech průřezu 15 x 100. Podloží pod kolejemi je řešeno různě - dřevo s balzou, polystyren...
Krajina je z polystyrenového roštu tvořeného polystyrenovými hranoly 10 x 25 mm o velikosti "oka" 50 x 50 mm. Pokrytý je novinovými čtverci 100 x 100 mm napouštěnými tapetovým lepidlem i v několika vrstvách - vznikne "papírový laminát". Povrchová úprava je provedena zatím provizorně nátěrem (barvený Latex) a posypem - barevné sladění se skutečným terénem a dotvoření, včetně osázení vegetací,  je teprve před námi.
Kolejivo je od firmy Pilz včetně výhybek většinou v "stříbrném provedení". Zkušebně byla jedna kolej upravena nátěrem kolejnic z boku - rez. Na části tratě jsou použity pražcové podlože z Malé železnice (betonové pražce) a pruty Pilz. Přestavníky jsou prozatím montovány povrchově (rovněž Pilz) - je připravována podpovrchová montáž.
Návěstidla světelná v Dolní Lipové jsou od firmy HOSAM, u seřaďovacího byla vyměněna žárovka s modrým nátěrem za modrou diodu. V Tomíkovicích jsou na přestavnících "návěstidlových" Zeuke (montovaných podpovrchově a otočených směrem dolů, táhlo je lomené) dosazeny dvou a jednoramenné návěstidla co dům dal - budou postupně nahrazeny vlastní výrobou s využitím leptaných doplňků firmy Detail.
Budovy jsou prozatím použity tovární - zůstanou pouze novější (budova staniční budovy malé stanice firmy POLA kat.č. 804 - snad jediný model staniční budovy K.k.St.B. a důl od firmy Faller kat.č. B-945, který sice zcela neodpovídá ostravským těžním věžím, zázemí dolu je silně zjednodušeno, ale trochu přeci jen navozuje atmosféru hornického kraje). Zbývající budou postupně nahrazeny buď vlastní výrobou případně továrními, pokud budou zapadat do architektonického řešení krajiny.
K zaštěrkování je použito přírodního kameniva frakce 0,4 - 1 mm. Lepeno tapetovým lepidlem, injekční stříkačkou dávkováno mezi pražce a ručně prováděna KUF (konečná úprava figury) tj. tvar štěrkového lože.
Pro ukládání a transport dílů budou zhotoveny bedny vždy pro dva díly společná (rozměr pro přepravu osobním autem). Bude se jednat o dřevěný rám s výplní sololitem. Důležitá věc je rovněž ochrana před prachem a světlem.

Byl bych rád, kdyby tento můj malý příspěvek vyvola diskuzi ke stavbě modulových kolejišť. Rád zde uveřejním názory čtenářů na způsoby řešení problematiky modulového kolejiště.

Tento článek beru jako úvodní  a doplním ho řešením dalších detailů, na které většina budovatelů zejména modulových kolejišť narazí.